Zobrazují se příspěvky se štítkemnářek ze spodních okrajů. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnářek ze spodních okrajů. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 21. listopadu 2017

Jämmerlich. Das Ende ist immer jämmerlich.

Některé historky jsou zábavné, jiné jsou méně zábavné a ty další už nejsou zábavné vůbec. // Bavit, děsit, pohoršovat, trápit (ubližovat?). // A někdy se neděje vůbec nic. // To, že člověk potřebuje silný zážitky, aby si něco uvědomil, jsou kecy. // Stejně by nikdo nic nepochopil. // Great Gatsby má prej 220 tisíc znaků. To je dobrá dýlka. // Provazu. // Tak jako nevěrnej manžel lže milence o neustále odkládanym datu rozchodu s manželkou, lže si člověk o odhodlání zemřít. // Pár dní jen tak chodit ulicema a zpívat si, třeba Karvinou. // Těšit se na věci, které nenastanou, netěšit se na ty, které nastanou, a pořád sem nebyl v café baru Satelit. O hospodě Sparta v Michli nemluvě. // Válec převzal štafetu a je teď vtipnej, Bakič převzal štafetu a ... // No nechme to bejt. Pár dní už jsem nebyl v Karlíně. I když... vlastně ani ne. // Síla přátelství.

neděle 25. června 2017

I z Lotyšska lze utéct.

Poznámka v lajfstajlový rubrice: digitální detox - být offline je trendy! no, nevím. // čtrnáct možná nejdivnějších, možná nejsvobodnějších, možná nejsmutnějších dní v roce/dekádě/Decadě /(spíš Moabitu)/ životě. // Jak mi kdysi říkal P.H. "stál jsem na roczestí uprostřed prázdný krajiny a cejtil jsem, že se můžu vydat úplně kamkoli" // Úplně kamkoli to ale (už) nejde. // Pár přednášek o divadle a životě jako zamlada, jinak standardní nihilisticko-dekadentní večírek. // několik jiných, vesměs zbytečných, a jedno posezení v překvapivě útulném rodinném kruhu // vždycky je čím se trápit, vždycky je na co se těšit. // poučné posezení s překvapením - Vacek a jeho moudra: /v debatě o robotizaci a zániku tradičních řemesel/ "já jsem rád, že nemám práci, protože bych o ní za pět let přišel"; /v reakci na "Myslel jsem, že to bude jednorázová záležitost/: "to by si měl nechat každej chlap vytesat"; /v debatě o prohazování partnerů jako prevenci, jak se vyhnout nevěře (sic!): "já nemám zájem o svojí partnerku, natož o něj". // "Walterovi nic řikat nebudeme, jen by to rozkecal." Tak nějak. // Tradiční témata: anál, monogamie, vyhoření, svatby, roboty. // Rozchechtaný a excitovaný známý, jako kdyby právě dokončil nečekanou soulož (víte, co píše Seneca ve svých listech o přátelství?) // Glogau a jeho teze (v debatě o nevěře): "samozřejmě si myslím, že by lidé měli být zdrženliví, umět se ovládat a trpět ve svých dlouhodobých vztazích, ale zase jsem daleko někomu radit, jak má žít." // odjinud a podstatně: Dobré rady od toho, do jehož očí se pokaždé dalo zadívat a jehož poznámkami se vždy dalo řídit: "začni běhat, a napiš knihu" //

sobota 26. listopadu 2016

Sajdkára drastických opatření.

vždycky, když se mi zdaj výrazný sny, nevěstí to nic dobrého. // zajímavý jsou i motivy. // často v mých snech vystupuje matka, vždy dojde neodvratně ke sporu, jakkoli se to vyvíjí zpočátku dobře. // zajímavé také je, že prakticky vždy, když se ve snu zjeví matka, jsou spolu s otcem - ten nevystupuje nijak aktivně, ale je to bizarní vzhledem k faktu, že jsou už deset let rozvedení.... // dále s eve nsech často objevují ženy s dětmi. nejsou to moje ženy, jsou anonymní a obvykle bez manželů // pobyty v neznámu (venkov),c esty do nezáma (vlak), útěky. // přítomnost tyranů, únosců, rukojmích. // bolest zad. ta né ve snu. // vyhlídky na příliš naplánovaný prosinec. přežit ty hodiny (a hodiny po těch hodinách) je leckdy potíž, přežít ty tejdny a měsíce jde kupodivu dost snadno.

sobota 24. září 2016

Jihozápadní univerzita Neofita Rilského

Nepřebernost, nerozhodnost, tlak příliš mnoha možností. // Ani série dvojitých vodek nemusí vést k opilství aneb marná lásky snaha. // jet En Dacia z Vídně do Bukurešti. Jen tak. Vlak má ostatně i restaurační vůz. // to se, bohužel, nedá říct o většině vlaků například na trase Praha - Olomouc. // "dones Bakič, že..." aneb veselá výměna. // "vždyť je to hodnej kluk" - "kretén" - "mě se líbilo, žes jednou napsal voskovec a wehrmacht. tim tě mám vyřešenýho". // no jo, jenže já tě vyřešenýho nemám. // už mu chybí odvaha. // protikladný erotický sen // nákupy // četl bych, psal bych, stahuju filmy. // potěšujíící debata o ústecké vaně a brutalismu vůbec na redaknčí poradě. // výtečná historka na téma stud a svinstvo aneb evžen sokolovský

pondělí 30. května 2016

Pravidlo sedmi dní.

Důležitý je nepřepálit začátek. Na pondělí si nic většího nedomlouvat ani neplánovat, spíš se tak pomalu ploužit, vzít to zlehka. Splnit jednu drobnost, i to může způsobit radost. Dopoledne zaskočit do vinárny kavárny. Večer odpočinek. V úterý něco málo zvládnout, je to klíčovej den. Zbytek přesunout na středu. Ve středu si řádně odpočinout, nejlépe strávit den v hospodách. Zásadní věci odložit na příští tejden. Ve čtvrtek je poslední den, kdy se ještě dá něco udělat, tudíž není čas na hrdinství. Jen to, co nesnese odklad a mělo být bezpodmínečně hotovo před dvěma týdny, tedy jen to z toho, co je ještě třeba. A běžný denní úkoly, aby se nehromadilo víc restů, než je nezbytný. V pátek nemá nic smysl, je lepší se u soustředit na odpočinek. Však ono to neuteče. Přes weekend se nikdy nic neudělá, je lepší s tím počítat rovnou a nic si neplánovat, člověk si ušetří zklamání a stres. Respektive toho má i tak dost, neb weekend je plný dlouho plánovaných a chystaných společenských , rodinných či partnerských povinností a akcí. A když ne, jede se třeba na vejlet nebo něco podobnýho. To je leckdy fajn, ale práci to fakt nepřeje. Když se na člověka usměje štěstí, je lepší nevylejzat z domu a odpočívat. Stejně je to depresivní období. No a tak to máte furt dokola. Banality života.

středa 26. srpna 2015

Nemorální kocovina.

Často si řikám, čim to je, proč jsem vlastně pořád tak nespokojenej, co by mě vytrhlo a taky co já z toho mám, proč už se neoddělám. Občas si člověk potřebuje odpočinout, vypustit páru, zavřít se na tři dny do chaty a s nikym se nebavit, jen tak si číst a chodit po lese. Les, hluboký les, mýcení. Bohužel se ani to nepoštěstilo. Ani nejsou večírky, žádný nekonečně nudný pitky, z nichž by bylo nutno se rekreovat, i když sem tuhle měl kocovinu jak píča, což bylo spíš nevyspáním. // Poklidný posedávání po kavárnách ne a ne se dostavit, buď nejsou prachy, nebo neni čas, nejčastěji ani jedno. // Do toho jaký ty máš vlastně ambice - už byhc po těch letech moh bejt docela v klidu a ono né, člověk se vrhá do dalších a dalších sraček, ze kterejch mu pak je zákonitě na blití a k pochcání a posrání, který logicky nestíhá, je toho nad halvu a pak to buď s jazykem na vestě dodělá, nebo se na to trapně vysere a komu co furt vysvětlovat. // I po těch letech furt miluju šlapky, řiká Woody Allen v Pozor na Harryho. Kdyby jen to.

neděle 18. května 2014

Na festivalu porodů.

Třídní sraz po deseti letech byla akce, na kterou sem se docela těšil. Výsledek mě lehce zklamal, prostě poklidné posezení uprostřed těhotných žen. Nejvíc překvapily dvě holky, se kterejma sem se nikdy moc nebavil. // a samozřejmě (po všech těch výčtech kariér, svateb, hrdých rodičovství atd.) skvělá přímočará odpověď: "já... hraju skvoš. trochu dodělávám školu. a jinak se na full-time se starám o svýho bohatýho přítele". // letos poprvé bez Flory. nebo teda - dva dny, dva večírky, známé plastické operace atd., ale tradiční švuňk tomu chyběl. a vlastně mi to ani nechybí, možná že je čas toulat se dál. ovšem kmínka U Kuděje proběhla. // mezi plánováním letních Estonsk, Portugálií a Berlínů se zamilovat do představy transsibiřské cesty příští rok. Do Ruska! Plány jsou v plném proudu. // začíst se do dějin Šlesvicka Holštýnska. // narozeniny - bilancovat? ani ne. až na pár vejletů stál ten poslední rok pěkně za hovno.

pátek 23. prosince 2011

Bleju krev, seru krev, smrkám krev.

Co znamená ta rudá? S zalíbením pozorovat půvabného chlapce, pak si uvědomit, že jde o dívku, a zklamaně se odvrátit. Už dlouho mě nikdo nezaujal tak, jako ta Oranžová štětka. Jedeš v Nebezpečnejch známostech, upozornil mě VK (před rokem mi napsal: stal ses pikarem na plný úvazek). Znovu opakovat, že mám barvitou mimiku. Kolega, kterej mluví vulgárnějc než já i Kurevskej píčus dohromady. Sitcom na téma stalinistická sekce komunistické strany. Kurevskej Grospíčus. Já vím, že na mě pořád myslíš, a máš mě pořád rád. About womanising. A to doporučení mi prej možná napíše Thomas Brussig. A klasika, Robert Californication. Existuje jenom sex. A samozřejmě Smrti - teprve teď jsem přišel na to, že mi nepřijdou jako důvod k truchlení nikdy: vždyť je to jenom odhlášení ze systému. Tento sentimentální cynik...

čtvrtek 4. srpna 2011

Výlet do Samarkandu.

Těch nápadů, nejistot a ne-jednotvárných zážitků, kupení malých nespokojeností, jakož i radostných drobností, docela malých, ale přesto zásadních sebeuspokojení... zcela dobrovolně si nedat panáka zdarma. Morální vítězství? Zatím to bylo bez sebepřemáhání, ale za rok, za dva? Proslavit se vlastní smrtí - kolikrát jsme to už slyšeli. Byla mizerná spisovatelka, protože ji týral manžel, nebo protože ji týral manžel, nemohla být dobrá? A týral ji vůbec? Nebo to nesouvisí? Především je to ale úplně jedno. U až příliš mnoho obětí (a jistě i pachatelů) zločinů platí, že to jediné, co se jim v životě přihodilo, byl ten zločin. Totiž, ne že by mi šlo právě o tohle. V mém okolí se poslední dobou velmi často mluví o penězích. A taky o homosexualitě, ale to je z jiný opery.

pondělí 13. června 2011

A toho svýho petrušku si strč doprdele

Asi co? S rostoucím pobavením sledoval rostoucí zděšení bývalého přítele, jehož měšťácko-protestantský etický diskurz dospěl tak daleko, že pouhá zmínka o aféře milostné vede ke zvolání „puberťák“, pouhá zmínka o opilství v povytažení obočí pohoršeně a ve vysloveně nelíčený děs se pak proměňují již tradičné žerty stolní společnosti, jako je vajgl v pivu, ukazování imaginárního obrazu nebo ne-flirt se servírkou. Či řev. Ale nakonec: „pochčij MĚ!“ O pánské jízdě jsem jim raději nevyprávěl. Ale co je nejkrásnější: vrátil jsem se čtyřdenního masochistického výletu v sado-masochistickém vztahu, který měl řadu vydařených momentů, počínaje denní barem metro, pokračuje šermířským klubem a salabastylem vlakem nekonče. A to není jen o pití. I když jsem pil dost. Piju dost. A rád. Což o to, já piju dost rád. Co taky jednomu zbejvá, když... ale škoda mluvit. Musí být člověk nešťastný, aby tvořil? Asi ano, nebo já nevím. Doprdele. Ford Maddox Ford: Nejtrapnější příběh. Řada námětů na krátké povídky. Přecitlivělost, rozdírání. Shrnutí, hrnutí. Chtění. Ješitnost, jako prase.

pátek 3. června 2011

Rak proti rákosce.

V horku někdy bílá čokoláda neuškodí. Metody homosexuálů. Platonismy teatroložek. Opilství redaktorů. Setkávání, někdy nuda. Očekávání protahované až do znudění. To, co mělo přijít, přišlo, pak zase odešlo a nikdo si ani nevšiml. Ty nekonečna. A pěkný věci, jako by ani nebyl prostor si je vychutnat. Potřeba dobře vycházet s těmi, s nimiž by bylo lépe se nebavit vůbec a tak. Deprese jiných. A post-zlínské období, éra bez provokací, bez bonmotů, bez drbů. Nový Waiders. Tedy d´Angelo Vickers.

čtvrtek 5. května 2011

podle ne kačerova, ale fusse spurdelbada podrazila

"Hele, to tady jako nechlastáte? a "nejedu na kvalitu, ale na množství"; "to dáme spolu" o lahvi whisky. Série malých večírků začátkem (T)týdne měla zjevně mít dopad. ale nejhorší je pravda. Moje vlastní verze Nejsmutnějšího příběhu je o alkoholu. Celej den jsem v prdeli, třesu se, ničim se, bojim se, strachuju se, pak se vožeru jako prase a je mi dobře, ba vesele. Fuj! Ale co má člověk jinak dělat. dokonce už ani sex, a já bejval takovej milovík (a znalec!, chtělo by se dodat) sexu (a možná ještě jsem, napovídá mi opice (né opice bohdalová)(vlasta bohdalová, zasmál se posupně (posupná rvačka, vzpomněl si))) uprostřed vyjednávání o honorářích s dalšími subjetky. Kainar chlastal a potřeboval prachy; no, taky bych klidně byl předsedou přípravnéno výboru normalizačího svazu spisovatelů, když za to budou prachy. Nemám charakter, mám žízeň.

středa 4. května 2011

s puškou nabitou ostrejma

Film Vojtěcha Trapla Tobě nikdo lízat prdel nebude. Pod vlivem nedávného redakčního večírku a následných dvou malých pitek přímo na pracovišti jsem začal zvažovat rozšíření bitevního pole hostů na své tradiční narozeninové boudoirové oslavě koncem května; pak mi ale došlo, že by tam byl i Hála. Návrh na sloučení ulic Dalimilova (Praha 3) a Klapkova (Praha 8) do ulice Dalimila Klapky (Praha 11). Touha bydlet trvale v hotelu opět zesílila poté, co jsem byl nucen na popud hysterického souseda v seniorském věku /a stavu/ shánět instalatéra. A pár žertů, které přebývají.

úterý 26. dubna 2011

ani později, ani jinde

pulák kandiduje na děkana. "já bych mrdal jako lev, až by z píči tekla krev" - to bylo vyřezáno nožíkem na jedné palandě jedné chatky na jednom letním táboře. ale byly tam i jiný, pěkný věci, né jenom vyřezaný. válec píše pěkně, corwex píše pěkně (Es kam der Tag; zábavy se ujal Český Brod), dokonce i kořínek a zcr píšou pěkně. pěkně píše i ona dnes: Mladí lidé od dvaceti do čtyřiadvaceti let tvoří dvaatřicet procent všech alkoholiků. U jednadvaceti procent lidí je alkoholismus přidružen k duševní poruše, nejčastěji k poruše osobnosti. Devatenáct procent alkoholiků najdete mezi dobře zajištěnými, úspěšnými managery ve středním věku.Zdaleka ne všichni alkoholici pijí každý den. Člověk závislý na alkoholu může své "špičky" klidně proložit několika dny i týdny, kdy alkohol nepije téměř vůbec.
pěkně píšu i já. teďka každej den, když nepřijde kořínek nebo neusnu nebo mě nepřepadne ospalost z vodky.
Plukovník Petr Prassy, dr. Umyl Schody. Romány "Nasraný zkoksovaný lesby" a "Z huby sráč". Prostě normální pracovní den.

středa 9. března 2011

Bez prstenu, s odloženým páskem

Režisér od nedávna přezdívaný Kaddáfí byl hodně nervózní z toho, že měl vyhazovat lidi z divadla. já tady sedím chvilku před koncertem marinády d.a., kde chci vyhodit pár členů, ale možná vyměknu. kdo ví. včera v kvéčku docela fajn, vzpomněl jsem si na film s "příjemnou společností hrdých nezženštilých homosexuálů" s nimiž to bylo fajn, než se vyklubal tabery- přístup a nedostatek nadhledu. proto se budu muset dlouhodobě kamarádit hlavně s hálou: zdravý cynismus a smysl pro vtip jako pro samý vyměklý humanism se kamsi vytratil. Francouzština je dostatečnou bariérou, aby to vypadalo mile; občas prostě dělám, že nerozumím. Stejně hlavně šukáme. Což mě obloukem vrací k vtipnějším momentům z dnešní debaty o divadle.

pátek 18. února 2011

Nečekaná míra upřímnosti.

Tak teď už vopravdu budu muset buď spáchat sebevraždu, nebo začít něco normálního tvořit. Idylka je u konce. Teorie, že ve prospěch lááááááásky (haha, no dobře; ve prospěch pomíjivých zážitků tělesného charakteru) zapomenu na všechno je lichá. To druhé je nanejvýš zpestření, (podobně jako ten druhý - ale ten je fakt sladkej), a nestane se bohužel smyslem a jedinou náplní. Ehm. Takže tedy dožrali mě poprvé, ale zato fest, na tamto spíš nemám sílu a nechce se mi vlastně do toho. Srát na to. Psaní románů - trpký a svým způsobem blbý úděl. Přijímejme své životy s pokorou.

pondělí 7. února 2011

a možná i s jejím vědomím

tak jsem tam seděl a vedle mě Nejvýznamnější umělec naší doby s kruciální otázkou "a jak se s tím smiřuješ?" - myslím že si budeme rozumět; taky tři herečky, který jsou všechny dobrý a všechny sympatický, jedna navíc opravdu krásná, což já můžu říct bez nároku na honorář a to je dobře. servírka, která není tak docela arogantní, ale slovy alana, něco v ní je. nejbližší repertoár patetu hotov. jak já to těm klukům jenom řeknu? v práci mě to dneska sralo tak dlouho, až mě to začalo bavit

středa 31. března 2010

Smějící se bestie neobolševismu

500 days je prostě příjemný film, který lze kdykoli vidět znovu. V tom ale jeho přitažlivost pro mě není: jednak mám letitou slabost pro Josepha Gordon-Levitta (a těším se, jak se jeho sympatická tvář a výrazná mimika bude objevovat ve stále starších variacích) a druhak jsem většinu těch situací a dialogů (odhadem tak 80%) z filmu DOSLOVA zažil. Nedělám si prdel. A pak k tomu nemějte osobní vztah. A Wes Anderson prostě potvrdil svou pověst. Je to zase geniální. Už se těším na Šestařicet pohledů z vrcholku svatého Loupa, nový film Jacquesa Rivettea. Něco mě zas přesvědčilo, že nejlíp bych se uplatnil v politice. V pravicový, v levicový, v etxrémní. Uměl bych to. Hovory o Perverzovi. Topolánkovský večer. Čím dál víc čím dál špatnějších divadel. A nechuť. Původně jsem chtěl napsat něco jinýho.

pátek 19. března 2010

Mocněných ražbou mamonářsko-nihilistických konceptů


Dobře, tak těndlectěch nářků už bylo dost. Stačí se do toho vrhnout, jet podle grafikonu a odškrtávat jeden skvělý splněný nápad za druhým. A sem tam se opít, aby člověk nezapomněl, jaký to bylo. Je tu totiž nová éra. A jejím emblém bude kruciální inscenace Schickelgruber - Der Romantiker.

neděle 7. března 2010

V horách nedostatečného šílenství

Zdolávání kopce postupných úkolů je tak namáhavé. Únava přivchází dříve, spánek odchází později. Na nové věci snad ani nemyslet, i když by přinesly radost. A to už je rozvrh tak zašvihaný. Ach jo, ach jo, ach jo. Tak takhel nějak se to rodí, v bolestech. Bohužel je to tak a to je na tom to strašný.