Podle této knihy se natáčí film

Strach bejt sám vs. nechuť někoho vidět. // Svaly se napínaly v představě piva. // neskutečná arogantní píča, štětka takovýho toho typu, co ani nechce nikoho sbalit, jen se cejtit dobře z toho, že někoho dokáže vyprovokovat. // veselej chlápek na večírku aneb "co ty tady děláš?" // pár šťastných chvil: nevývratně musí následovat pád do bahna. // zoufalství.

Hranoly lichoběžníkového bokorysu

"Luxus má mnoho podob, může to být třeba stěna z onyxu ve světlém a velkoryse navrženém obytném prostoru, vlastní kinosál, schodiště ze skla, krb obložený labradoritem, křeslo v chesterfieldském stylu z Nappa kůže nebo inteligentní systém řízení domácnosti, který vám ušetří čas." // Nějak se vytrácíš ve vrstvách ironie má lásko // Film Sám doma a opilý // Hyperinflace vkusu // Čekání na zázrak, čekání na smrt, čekání na znamení (čekání na zastávce na znamení) // čekání v hospodě na zastávce // Hérakleitos: Dav je špatný // "naučila jsem všechny svý barmanky a barmany tetovat, oni se teď scházej a navzájem se tetujou" // a jiný historky. // zvláštní, pořád mi udělá radost, když mě někdo z ničeho nic pochválí, že jsem vtipnej. // Ješitné ženy - kapitola sama pro sebe

Nad Havlem

Ulice Perlitová // čtenáž // opakované připomínání scény s trpaslíkem // balkonový večírek // nějaké ty soukromé ožíračky // k zvláštní směsi stresu a nudy se občas přidává destilované zoufalství // už nikdy spánek // ponořit se do už-ani-ne sebelítosti // časy, kdy je všem všechno jedno a nic je nezajímá. // vyšehradská čtvrť Výtoč. // opilecké sebedojetí a starý časy

V případě, že subíkovi nasadíte roubík, tak se ani nemusíte dozvědět, že už opravdu nedýchá.

Buřty, pívo, nenávist. // Vztek, nasranost, přednasranost. // Rodinné diskursy, dopředu otravné, v realizaci nakonec relativné přijatelné, místy i příjemné (ano, alkohol), aby se to nakonec posralo zcela novým, nepředvídatelným směrem. Aneb telefonáty matky s její matkou a následné telefonáty mně o telefonátech s její matkou (bizarní přesmyčka: "jak já ti rozumim, mami..." - no, ale říct to nemůžete, že jo. a navíc je v tom samozřejmě rozdíl - generace zkušeností navíc dělá svoje). // Herečka Candy Apples se ve filmu Gangbang 2000 snažila překonat 2000 souloží, avšak natáčení bylo ukončeno policií poté, co obsloužila 743 partnerů. // Tejden chlastání - pondělní konírnička, ale zvlád sem zajít ještě na poštu, usnul sem v půl devátý na gauči. út - na vejletě, jedinej den, kdy se pilo jen rekreačně. středeční start ve dvě s bavorákem v café baru south, a pak už to jelo, akráč, aperoly v kampusu, znova akráč, boudoir. // čt sem nechtěl pít, páč byla spousta práce, takže sem po návštěvě u sestry (pět slivoviček), pak zašel samozřejmě na jedno v boudoiru, návrat v jednu, spánek, ráno stres. pátek den na hovno, večer bylo třeba se odměnit za to, jak jsem to pěkně zvládnul. ale zrovna když sem se začal rozjíždět, šli čuráci domů. sobota - rodinná akce s účastí 60% slivovice (dvou lahví) a tří lahví červenýho (to nějak nikdo jinej nepil) - a dneska? nepiju a náladu mám na hovno. aha? // I’ve been thinking about my sexuality lately. Not in a “must figure this out” kind of way, more in a rambling kind of experimental way. Due to circumstances, I can date whoever I want right now, and I’m in an environment where I can experiment. That lends itself to musing thoughts and possibly new situations. //

Ich finde es ültra klässik kühl

Breidscheidplatz. // Nepodařené večírky. // velmi podařené večírky. // svodky. // drby. // náměty. // nejlepší je nadávat na někoho bez uvedení důvodů, jen tak. třeba JIŘÍ MENZEL. // vzdávat se snů pro jiné sny a před skutečností zavírat oči // banale tage // dopřávat si mocný spánek // a pak znovu // třeba po litru vína // a hledat ztracenou radost. // nesmyslné zbytečnosti, ale taky historka "byl jsem se projít", "je to hajzl" nebo "ta píča, ta nechutná píča // vzpomínka na "ty seš ale šťatsnej cynik, tobě de akorát vo to se vožrat, sem tam někoho vopíchat, třeba do díry..." // pravda o městě strachu. // plány na cesty a touhy po nich

Půlnoční guláš.

Zbožňuju tu upoutávku České televize na právě na dvd vydaný bizarní opus Františka Ringo Čecha Pra pra pra, zejména kontrast neskutečné šmíry a tupého amatérismu s nadšeným hlasem hlasatele. Vidíme na obrazovce to nejhorší, co si vůbec dokážeme představit a slyšíme "legendární seriál", "mistrovská režie Františka Filipa" a především "fenomenální herecké obsazení" (na obrazovce v tu chvíli: Uršula Kluková. Jinak ovšem nic moc, přátelé. Jsou momenty, které člověku připomenou, proč ještě žít (třeba spontánní vařba a konzumace o zmíněné půlnoci), ale jsou taky hvězdy, které hasnou.

s puškou nabitou ostrejma

Film Vojtěcha Trapla Tobě nikdo lízat prdel nebude. Pod vlivem nedávného redakčního večírku a následných dvou malých pitek přímo na pracovišti jsem začal zvažovat rozšíření bitevního pole hostů na své tradiční narozeninové boudoirové oslavě koncem května; pak mi ale došlo, že by tam byl i Hála. Návrh na sloučení ulic Dalimilova (Praha 3) a Klapkova (Praha 8) do ulice Dalimila Klapky (Praha 11). Touha bydlet trvale v hotelu opět zesílila poté, co jsem byl nucen na popud hysterického souseda v seniorském věku /a stavu/ shánět instalatéra. A pár žertů, které přebývají.

Just lost his burger king virginity

Dějiny píší vítězové. Nikoli však vojevůdci, nýbrž vítězi mezi píšícími: již se těším, jak bude naše doba navždy pokládána za soumračnou, strašlivou a všelijak děsnou. V časpisech a denících se teď rozvinula tendnce publikovat recenze restaurací: pokud jde o styl, názor a především kritéria, jsou podivně homogenní - ještěže ta divadelní (literární, filmová) kritika je mnohem pestřejší. V kulinářství se zjevně pohybuje ještě víc fašistů. Nemám pochopitelně na mysli tutéž rubriku v Houseru, kde se již vycajchnovali k nové metě obludnosti: doporučují, v které restauraci jest odkládací prostor pro děti, "když tam vyrazíte se svou drahou polovicí". Škoda slova neosexuál. Tony Scott je boží.