Zobrazují se příspěvky se štítkemmetrostav pochopení. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmetrostav pochopení. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 3. prosince 2011

Heirate niemals.

Jestli se to někdy podaří? Vyhmátnout, pojmenovat, zdůraznit ty detaily, které tomu dávají smysl? Spíše ne, a to nebývám skeptik. Ale měl bych si dělat poznámky. // Radostné, nadějné vyhlídky // Versus: beznadějné, stresující, deprimující vyhlídky. // Ještěže přítomnost, až na okamžiky slasti, není. // Si člověk myslí, že produkuje skvělou zábavu a humor na vytříbené úrovni, a pak přijde ledová sprcha. nebo s tim chlastem. // Pokusy vidět něco nového nakonec vedou k reprízám toho předchozího, stejně jako pokusy poznat nové lidi - zejména v biblickém smyslu. // A tak mi je z toho všeho nějak střídavě veselo a smutno a je to takovej kruh - zatím né začarovanej.

pondělí 1. srpna 2011

Žijeme ve světě malých, draze vykoupených vítězství. Byl tohle náš životní cíl?

Jo, mám rád tyhle vlastně sentimentální momenty dosažení cíle. Když třeba člověk pět let o něčem sní, nebo ne nutně sní, prostě kdysi o něčem snil a třeba to tak i vypadalo, pak sice poleví, ale tak nějak to v něm zůstane a po letech k tomu dojde – vůbec nezáleží na tom, jestli je to pozdě nebo brzo a už vůbec ne na tom, jaký to vlastně bylo – je to typ uspokojení, kterýmu se vyrovná máloco. Takže mu vlastně dost rozumím, raduji se za něj. Jsou to okamžiky, kterých nás potkává za život jen pár. I při počasí skutečně velmi neletním si ten weekendový pobyt notně vychutnal, je to radost, je to potěšení, je to klid a třeba by to ještě peknejch pár dní vydržel a asi i vydrží, že jo. Jednou. A tak návaly sentimentality, což je, teď ho napadlo, vlastně varující signál, protože když naposledy... ale nešť. Bageta Bismarck, a na tu jachtu by taky jel. Deset dní v Severním moři. V rádiu varujícím hlasem „...a vypijí až 3 piva týdně“. To on, pomyslel si v železném křesle, vypije spíš „až tři piva za hodinu“, což by bylo „až 504 piv týdně“. Samozřejmě nejede furt na plnej výkon. Vždycky přece někde...

středa 22. prosince 2010

Insider: Muže, který věděl příliš mnoho

Mám rád, tyhlety chvíle v redakci, zejména rozjařená vyprávění kolegy z Rostlinného úřadu v Ruznyni anebo když přijde kolega S-knírem-by-vypadal-jak-Hitler a pod průhlednou záminkou začne vyprávět nepřeberný proud špičkových historek typu Havel v Ústavu pro českou literaturu, Hrbata v KSČ a řada dalších, peprnějších, detailní a precizní rozborka Peňásova psaní, pronesená jen tak mimochodem. Pak přijde pan Bludna z ČKD Trakce. Nebo si něco počtu v Cibulkovi, v Kořínkovi, v Zcr-ovi. Pak že komentář k blogu není žánr. Je to žánr, a jakej. Ona řekla, že to byla hrozná sračka, ale on tě od té doby s oblibou cituje. Na poradách jsou nejvtipnější komentátoři, v časáku a na webu ekonomové a světaznalci. Záchvat smíchu zástupce šéfredaktora, chytajícího se za pajšl. Vulgární poznámka, v níž nechyběl vulgární výrazy, jíž šéf redakce sportu vyjádřil znepokojení nad plagiátem svého článku. A pak samozřejmě cesta voze do Hradce a zpět s Excelentní kritičkou a mou předpokládanou matkou, dlouhé debaty, ale předvším čtené drby a nakonec také obsáhlé o vyprávěnky o homosexuálech v divadle, kterých je snad ještě víc než v armádě. Jakož i heslo všech divadelních kritiků, nejlepší byla ta večeře.

sobota 25. září 2010

Stínová vláda

Kouzelníci narcistního pomazání, VUML a ideologická sekce umělecké skupiny Sekvestoři nového žití, předsatvili svou stínovou vládu, která je zároveň stínovou vládou SNŽ a kolektivem odborných mluvčích ABL - sekce snž.

Předseda stínové vlády: Waiders
Stínový ministr vnitra, obrany a spravedlnosti pro lidská práva bez portfeje - zemanovci: Válec
Stínový ministr zemědělství: Mislav
Stínový veřejný ochránce práv : zcr
Stínový zmocněnec pro lidská práva: Corwex
Stínový Poradce pro lidská práva: Roman Joch

pátek 3. září 2010

Naplivu na vaše hroby

pafnuc vindobona je kdysi úspěšný a stále ještě mladý literát, ktreý si ostruhy a cenu ladislava klímy, cenu josefa heřmana agapita gallaše a stipendium finské nadace pro talenty z východoevropských postkomunistických zemí vysloužil filozofujícm románem Včelař, přízeň žen, včetně té vlastní, pak získal prózou Bůh je lesba. Pak už to šlo jen z kopce, propadla divadelní hra Šukač, propadl román Lexandrijský parte a jeho písňové texty odmítla i šansonierka Selma Salpa Sedlmyarová. Nyní zatvrzele odmítá dokončti román Nedokončená přerušovná soulož, s poukazem na nedokončenost v názvu - jeho nakladatel však knihu stejně zatvrzele odmítá vydat. Zde přichází nabídka od Lubtezkiho.
Šantal Lubetzki je úspěšný muzikant, který už v šestnácti vydal autorské album Je mi šestnáct (večetně hitu A holky už po mně kukadlama loupaj). Později pochopil, že lepší je zpívat jen jednou za rok v silvestrovské show a mezitím psát písně pro hezčí. Do vážnější branže se pokusil proniknout hudbou k filmu Rektor, za ketrý byl nominován na českého lva. Po veleúspěchu muzikálu na motivy českých dějiny Palacký by se rád pustil do ambicióznějšího tvaru na pomezí "divadelního románu v hudbě" a "básně na scéně". Uvažoval i o lyrikálu ve státní opeře. K literární spolupráci na nedefinovatelném díle přizval Vindobonu.
Ten práci permantentně sabotuje, strhne Lubetzkého k pití, zesměšňuje a uráží ho a nakonec se k němu nastěhuje pod záminkou, že ho vyhodila žena. Marně se snaží Lubetzkému jeho zpustnutí vymluvit jeho přítel, překladatel židovských anekdot Šlomo Sajbr, řečený Farář. Z destruktvního vztahu dvou odlišnýho mužů vzniká pomalu a bolestně největší umělecké dílo všech dob na světě Jak ho pánbůh stvořil. Všechen tento vývoj sledujeme pouze v prostřizích, děj filmu se podstatnou měrou točí kolem vzniku klíčové písně Když si Satan sako sundá. O autorství této písně se později neúspěšně soudí Petr Kolář.

pondělí 16. srpna 2010

Mám rád děvky a panny

Takže třeba včera večer byla jako bouřka, vypad internet, ale naštěstí šla televize. Koukal jsem se na svůj oblíbenější film s Demi Moorovou Striptýz, a když vypad signál primy, přepnul jsem na jedničku, kde běžel seriál Hotel Babylon. Dost mě to těšilo, takže bude-li příležitost, kouknu se dál. Ještě o něco víc mě pak zaujal na barrandově kousek seriálu Satisfakce. Nejprve tam dvojice souložila nahá na saténovém povlečení v rudé ložnici, pak proběhl štěpný dialog v kuchyni a nakonec jiná dívka hrdinovi vyprávěla, jak ho spolu s další hrdinkou v opilosti či jiném omámení análně znásilnili umělým penisem. Na o pak byl konec. Nevypadalo to úplně lacině, takže se třeba příště kouknu jak to s tím kolíkem dopadlo.
Někdy se chovám jako děvka, řekla mi mimoděk jedna spolužačka na gymnáziu, do který jsem byl tak trochu zamilovanej a která mi tak trochu dávala různý mlhavý naděje. Dneska je vdaná. Píšu o tom spíš proto, že jsem zaregistroval, že víc různejch holek, co jsem znával, se vdává. Co k tomu ty lidi vede? Touha po opepření mimopartnerských záletů?
Bakič upřímně přemítal, jestli je pudlákovo psaní nějakej metavtip, nebo jestli se před nám shazuje a ztrapňuje upřímně a dobrovolně. Jo, a Ciment je debil.

sobota 1. května 2010

Věci veřejné otevřou nebe a sestoupí mesiáš

Bylo to hezké odpoledne. Zvolení proběhlo zcela bez potíží. Trochu rozčiluje ta ze všech stran opakovaná škatulka "mladý rozhněvaný muž", ale co. Nakonec povzbudivé "a nasírejte, nasírejte dál!". Výbor musí být již z definice výborný. A už vím, jak je to s těmi pětadvacetinami. Odborník mi vysvětlil, že jednou z častých reakcí na nasazení antidepresiv bývá sebevražda, neboť člověk, jenž je dlouho v depresi, najednou dostane díky lékům energii, kterou samozřejmě využije na realizaci. No a statisticky v téhle skupině "trpí depresemi a na nasazení antidepresiv reaguje sebevraždou" vede skupina adolescentů a mladých dosplěých do 25 let. Válec potěšil aktuálním blogspotem. Třeba Karenina-skok. A malý čtenář potěšil. Mezi studenty se taky necítím dobře a do podzemí Celetný už nepáchnu. Ale ten sborník Moravce bych si přečetl. Znovu čtu své knihy z nejoblíbenějších - Nejsmutnější kapelu na světě Laszlo Darvasiho a Studené povídky Virgilia Piňery. Přemýšlím o tom, proč anarchista nebo fašista zní sympaticky jen z některých úst. Samozřejmě na mou adresu. Respektive, sympaticky zní jen z některých úst, ale na mou adresu vždycky. A taky si říkám, proč někdy na přelomu století v Evropě nebo třeba ve čtyřicátejch letech na Kubě bylo tak lehký projít rychle za sebou několika redakcemi literárních časopisů a dnes už to možné není. Pokud to tedy nechápeme doslovně.

středa 7. dubna 2010

Den, kdy mi přišlo rekordní množství mejlů byl zároveň Dnem, kdy jsme s Kořínkem vyprecizovali představu ideální ženy

Spousta věcí přijde nevhod, ale tak nějak se mi zdá, že opravdu pozvolna začíná dobrý období, Studený jaro se pomalu překlápí v jaro teplý, tvorba se rozjíždí a pomalu, ale jistě ubývá i restů. A zase jsem v nějakým prostředí, kde se furt něco řeší, i když jde většinou o planý debaty o ne-podstatě, baví mě to na tom skoro nejvíc, jako za akademickejch časů. No a jet pozdě, přesednout a špatnou tramavají a v důsledku toho jít pozdě a jinudy se může hodit, neboť člověk může potkat dávného známého a strávit chvilku v družném rozhovoru. Jak asi dopadne historka s Dívkou ze sporáku? A divadlo po třiceti letech?

Bakič a jeho názory na film.

neděle 21. března 2010

Oldřich Mikulášek a podobné zjevy na pomezí umění a grafomanie


Z letargie do nadšení, z nadšení do zklamání, ze zklamání do letargie. Už pár dní si pochvalujem s Válcem nového, nespoutaného, teatrálního, svobodného a spontánního Bakiče, dokonce uvažujeme o nahrazení pojmu bakič jiným, a by samozřejmě nakonec ukázal svou pravou tvář. Zato se docela radikalizuje a k dobrému Magistr, jen mu to přejme a přejme to i sobě. Zítřejší brněnská cesta bude jistě patřit k akcím týdne, klíč k pátečnímu představení již nalezen a tak ten nezměrný smutek, že ta privatizace veřejné sféry asi přeci jen postoupila moc daleko, když už se ani nesmí říct "žid", aniž by byl jeden hned za antisemitu, aniž se smí říct "homosexuál" aby jeden nebyl hned za homofoba, a tak dále, všude mizí fotky ňader a bradavek, mažou se urážky a vulgarity a tak dál, tak ten smutek z této situace ustupuje tváří v tvář této privatizaci tvorby a žití! Svět jde do prdele. Jistě, vždycky šel no a co z toho, koneckonců. Možná je čas se na to vykašlat a žít si někde v skrytu, paplat se, babrat, tišit, v tišinách, v sušinách, leštinách, kalinách, malinách, pecinách. A uvažuju o tom, že budu volit ods, tady ta parta topol-langr-bém dostává solidní obrysy.

pátek 19. března 2010

Mocněných ražbou mamonářsko-nihilistických konceptů


Dobře, tak těndlectěch nářků už bylo dost. Stačí se do toho vrhnout, jet podle grafikonu a odškrtávat jeden skvělý splněný nápad za druhým. A sem tam se opít, aby člověk nezapomněl, jaký to bylo. Je tu totiž nová éra. A jejím emblém bude kruciální inscenace Schickelgruber - Der Romantiker.

pondělí 15. března 2010

Hnáty mi zdřevěněly!

Vono je snad někdy lepší bejt tak trochu smutnej. A knihu vzdechů ... možná to bude lepší než si vést deník, kterej už tak nějak nejsem schopnej obnovit. Po nějakých pochybnostech Rozkydanost ukázala nový cesty. Půjde to. A bude to mít smysl. Celý odpoledne věnovaný... no, nakonec asi zbytečnosti. Ale pocit z toho mám dobrej. Bakič má poměr. Kořínek(hrdě): "ano, já mám soukromý život". Při neustálým dorážení na trapný historky úplně zapomněl na tu nejtrapnější. A kdysi ji tak rád vyprávěl. Pro zájmece: pracovní název je waiders na pikniku. A gretchen teda vůbec nestojí za řeč. Pudlák a jeho skvlá báseň o dortech. mČ vzývající jaro, radující se z blesků, tančíčíc a recitující. Famózní zážitek z bouře a krupobití. Pohled Kořínkovi do očí nad nočním vaječňáčkem: My si toho Bernharda prostě budeme muset dát!