Zobrazují se příspěvky se štítkempodzim. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempodzim. Zobrazit všechny příspěvky
sobota 26. listopadu 2016
Sajdkára drastických opatření.
vždycky, když se mi zdaj výrazný sny, nevěstí to nic dobrého. // zajímavý jsou i motivy. // často v mých snech vystupuje matka, vždy dojde neodvratně ke sporu, jakkoli se to vyvíjí zpočátku dobře. // zajímavé také je, že prakticky vždy, když se ve snu zjeví matka, jsou spolu s otcem - ten nevystupuje nijak aktivně, ale je to bizarní vzhledem k faktu, že jsou už deset let rozvedení.... // dále s eve nsech často objevují ženy s dětmi. nejsou to moje ženy, jsou anonymní a obvykle bez manželů // pobyty v neznámu (venkov),c esty do nezáma (vlak), útěky. // přítomnost tyranů, únosců, rukojmích. // bolest zad. ta né ve snu. // vyhlídky na příliš naplánovaný prosinec. přežit ty hodiny (a hodiny po těch hodinách) je leckdy potíž, přežít ty tejdny a měsíce jde kupodivu dost snadno.
pátek 11. září 2015
Život a dílo jako snění smyslu.
Nejdřív na tom bylo neuvěřitelný, že to skutečně bude. Pak bylo neuvěřitelný, že to skutečně je. A teď mi přijde neuvěřitelný, že to bylo. A bylo to? A hlavně, doprdele, cotojakobylo? // No nic. Založili jsme si festival. // Ještě se k tomu vrátím. // v obrovskym ajfru, generujícím obrovskou únavu, a zároveň energii. // každopádně se teď cítím poklidně, probuzeně, většina valenejch věcí je za mnou, v redakci taktéž, i újezd čuráků sem víceméně hodil za hlavu, vypadá to na poklidně příjemný podzim... i když člověk nikdy neví. // takže je čas na plánování novejch ptákovin // Konspirační schůzky a humor na téma konspiračních schůzek.// jak zpíval Vlasta Redl: láska už dávno není to, co nedá mi spát. // poslech hymny Německé demokratické republiky v podání orchestru Národního divadla. // Cesty do Brna, setkávání s potentáty. Opilství // Léto skončilo a je to vlastně dobře, už se o mně pokoušela mrtvice. //
pátek 19. září 2014
Tranďák, střízlivost a bejt za celebritu.
Krásnej domáckej večer. // Zrada v hodině H. // Malé déja vu: schůzku s kumpánem naruší starý známý z Letňan, po příchodu transky, která si přišla pro pistoli, se to zvrhává ve vulgární kabaret. // K. vypráví o společném známém, novináři D., kdysi vyhozeném za to, že psal krycí pozitivní texty o své kriminální milence, z níž se vyklubal navíc chlap. Ale dobře kouřila. // Přísedící transka, jíž se vzdouvají kozy pod upjatou halenkou, a která hází fóry jak ostřílený žertéř (vysvětlení: byla přece původně chlap!), přidá k lepšímu, že taky dobře kouří. P. po vyslechnutí historky, již neznal, volá bez zaváhaní D. "Zdááár bejku, sem tě dlouho neviděl (...) nechceš se stavit? máme tu bezva transku, dobře kouří..." // Neodrazil.// Návštěva v redakci, jež se zřejmě stane mou oblíbenou a výborná a plodná debata, plná smíchu, s obskurní komickou dvojicí šéfiků. // Odjinud. // Pohledy v metru. Někdy skrývající věci, jež se pak nestanou. Teda vždycky. // Vzpomínka na malou pomrdávačku. // Půvabné hrudníky.
čtvrtek 23. ledna 2014
Ale když by Vídeň byla Vyškov.
Jsem vinař, jsem pivař. Nejlepší momenty v setkávání s lidmi, v posedávání a někdy i jen tak líně popíjet a koukat kolem. Září v Burgtheateru; Lotta ve Výmaru, "čau vole, mám pro tebe skvělý zprávy". Podřízntí krku. A ta jako vždy veselá a okouzlující. A plná nápadů. Matná vzpomínka na její sestru. "V dobách..." // Utužující se sourozencké vztahy, diskurz na úrovni. // Nejbizarnější antikvariát v průjezdu. // a věci, v nichž si.. nemůžu pomoct. // a rumunský vzpomínky. Vulturul negru.
sobota 3. prosince 2011
Heirate niemals.
Jestli se to někdy podaří? Vyhmátnout, pojmenovat, zdůraznit ty detaily, které tomu dávají smysl? Spíše ne, a to nebývám skeptik. Ale měl bych si dělat poznámky. // Radostné, nadějné vyhlídky // Versus: beznadějné, stresující, deprimující vyhlídky. // Ještěže přítomnost, až na okamžiky slasti, není. // Si člověk myslí, že produkuje skvělou zábavu a humor na vytříbené úrovni, a pak přijde ledová sprcha. nebo s tim chlastem. // Pokusy vidět něco nového nakonec vedou k reprízám toho předchozího, stejně jako pokusy poznat nové lidi - zejména v biblickém smyslu. // A tak mi je z toho všeho nějak střídavě veselo a smutno a je to takovej kruh - zatím né začarovanej.
pondělí 17. října 2011
Navzdory překladatel a básník zpívá
Francouz potkal Francouzku u Braniborský brány a pak vystřídali všechny pokoje, i když on spí v obýváku // klobásky, koláče s pudinkem, houbičky, sušený rajčata a zelený želé // novej podnik, na úrovni // kupodivu se nejvíc šuká v sedm ráno, ale nakonec proč ne // extrémní, lichotící večírek spojený s akcí bororo a ranní bolehlavy // nebel im ústí nad nebelem // cesta s maďarským vrchním // mile příjemná kamarádka vk a štěpy už podruhý // série pracovních historek a jiné příběhy obyčejného redaktorství //
pondělí 25. dubna 2011
pondělí 21. února 2011
pondělí 6. prosince 2010
Fazolová Boleslav
Kancelář, šero, zatemněná okna. Uprostřed kanceláře Květa Fialová v převlečení za křeslo. Poté, co na zaťukání nikdo nereaguje, do místnosti opatrně vstupuje Antonín Molčík. Usedá na křeslo a deset minut do něj vydatně prdí. Z portrétu na stěně scénu pozoruje Lech Kaczynski.
Rudý Jiří Lábus, scenárista sitcomu, vystoupá po schodech do šestého patra. Přichází ke svému pracovnímu stolu. Na klávesnici počítače spatřuje ohromné hovno. Naproti sedící scenárista, známý to vtipálek, Jan Kačer, se směje. Jedná se o hovno umělé. V rohu místnosti sedí Stanislav Zindulka a vypráví kolegům obsah dílu Závěť, v němž skupina malých židů ukope slepého muže na vozíku.
Rudý Jiří Lábus, scenárista sitcomu, vystoupá po schodech do šestého patra a přichází ke svému pracovnímu stolu. Na klávesnici počítače spatřuje ohromné hovno. Naproti sedící scenárista, známý to vtipálek, Jan Kačer, se směje. Jedná se o hovno skutečné, Janem Kačerem před okamžikem vysrané. Následuje flash-back-scéna, ve které Jan Kačer kálí toto hovno na klávesnici Jiřího Lábuse. (pozn. pro režiséra - detail řitní růže). V rohu místnosti sedí Stanislav Zindulka a vypráví kolegům obsah závěr Sněť, v němž skupina malých slepců na vozících umlátí slepého žida holemi.
Rudý Jiří Lábus, scenárista sitcomu, vystoupá po schodech do šestého patra. Přichází ke svému pracovnímu stolu. Na klávesnici počítače spatřuje ohromné hovno. Naproti sedící scenárista, známý to vtipálek, Jan Kačer, se směje. Jedná se o hovno umělé. V rohu místnosti sedí Stanislav Zindulka a vypráví kolegům obsah dílu Závěť, v němž skupina malých židů ukope slepého muže na vozíku.
Rudý Jiří Lábus, scenárista sitcomu, vystoupá po schodech do šestého patra a přichází ke svému pracovnímu stolu. Na klávesnici počítače spatřuje ohromné hovno. Naproti sedící scenárista, známý to vtipálek, Jan Kačer, se směje. Jedná se o hovno skutečné, Janem Kačerem před okamžikem vysrané. Následuje flash-back-scéna, ve které Jan Kačer kálí toto hovno na klávesnici Jiřího Lábuse. (pozn. pro režiséra - detail řitní růže). V rohu místnosti sedí Stanislav Zindulka a vypráví kolegům obsah závěr Sněť, v němž skupina malých slepců na vozících umlátí slepého žida holemi.
sobota 23. října 2010
Muž s tlustým obličejem v nose
jseme potkal kořínka, s dívkou, jež nevím, byla-li dívkou ze sporáku nebo někým jiným. špičkově mě povbavily kořínkovy spoty. dojem na mě udělala kouzelná rodinka v noční čekárně na brněnském nádraží, v čele s distiguovaným a elegantním otcem, jenž navzdory svému zjevu a jinak zjemnělému vystupování pravidelně oslovoval své pubertální syny "vole" a jenž zhodnotil expresivní poznámkou, v níž nechyběly vulgární výrazy, frekvenci spojů z brna. podstatnější ovšem bylo, že na mobilu měl nahrávku "vlak se opozdí z důvodu ztráty lopatky na uhlí", kteroužto pustil asi dvacetkrát za sebou a pokaždé se tomu znovu hlasitě zasmál. jiný jev byl muž dnes v baru, kde jsem si dával kafe a cigára, který vyprávěl poutavé historky ze života muzikanta také o svém synovia examnželce, na kterého nadával, ale pak se ho zastal. "no mě práce taky moc nevoní, jestli mám bejt upřínej" to nikomu z nás, podivná historka z nedělního večera, z pondělního večera, ze středečního večera a samozřejmě výtečný ostravský čtvrteční večer včeteně zakopání válečné sekery s paulem giamattim, vyhrožování popravou a následná tykačka s polským exhercem a hlavně jako vždy a kouzelná a zábavná stejně jako já. jindy: revize pojmu frigidní kráva. proč se na premiércáh neopiju vůbec nebo naopak příšerně? rozlejvá se tam vždycky strašně hnusný víno. z posledních devíti večerů jsem jich devět strávil v divadle. na ostravar jsem změnil názor.
úterý 2. února 2010
čtvrtek 17. prosince 2009
Ale všichni kluci, co maj trochu delší vlasy, si je žehlej
I. Jít po Hlávkově mostě a cejtit se zas jako člověk. II. Pomalu se začít navzdory vší benešofilní a promasarykovské propagandě domnívat, že druhá republika byla nejlepší epizodou našich moderních dějin. III. Okres na severu po třiceti letech: bývalý stranický tajemník pro průmysl, nyní hejtman Miloš Vejřík (Petr Oliva) se obává, že počtvrté již neobhájí svůj mandát, provalilo se pár věcí ohledně privatizace chemičky a rozšíření velkodolu, navíc proti němu kandiduje populární senátor Epfer (senátor Töpfer). Naštěstí za ním stojí vlivný mafiánský starosta Jan Milančík (Radomil Uhlíř).
úterý 1. prosince 2009
I Am a United States Army Girlfriend
Někde citovali v souvislosti s obvyklou sérií lamentací o morálním marasmu a špinavé politice Erika Taberyho, že "každý slušný člověk, co vstoupí do politické strany, si zaslouží aplaus". Řekl jsem si, že v tom to možná bude - já třeba osobně slušný člověk nejsem a ani jich moc neznám, a ty co znám, mi obvykle nejsou moc sympatičtí. Slušní lidé a jejich práva mě nezajímají, já kopu za neslušné, hajzly a zbabělce.
Nutkavá představa, jak v noci 21. sprna 1968 volám Hálovi a několik hodin se nadšeně řehtáme do telefonu. Nemohli to přece všichni prožívat takhle jednotně...
A pár dalších rozčilení.
Nutkavá představa, jak v noci 21. sprna 1968 volám Hálovi a několik hodin se nadšeně řehtáme do telefonu. Nemohli to přece všichni prožívat takhle jednotně...
A pár dalších rozčilení.
čtvrtek 19. listopadu 2009
Říkal nám, že čumíme jak prdel
Tři nakládané hermelíny a ani jeden příliš dobrý, možná je čas přestat ho jíst i jen příležitostně. Návaly přejídání a nechuti k jídlu i jiné veselosti. A v Růžové jsem potkal Konvrzka.
Ono jet později a jinam přináši i nečekaná setkání a zjištění, včetně Promovaného filologa a někdejšího spolu-člena Výboru a především jednoho liberecko-novopackého básníka, "co se mu stala taková věc... je už 14 dní pražák".
V rubrice Styl: Největší hromadná sebevražda všech dob.
A vznikání nových těles.
Ono jet později a jinam přináši i nečekaná setkání a zjištění, včetně Promovaného filologa a někdejšího spolu-člena Výboru a především jednoho liberecko-novopackého básníka, "co se mu stala taková věc... je už 14 dní pražák".
V rubrice Styl: Největší hromadná sebevražda všech dob.
A vznikání nových těles.
středa 11. listopadu 2009
sobota 7. listopadu 2009
Není důležité vyhrát, ale vyhrát výrazně
Trochu to rozkouskovat, odhodlat se a zatemnit. Občasný vstup malého humoru, ale nic okázalého.
Je to vlastně tak blbé, tak strašlivé, že se k tomu opravdu nemá smysl připojovat - jistě neskládat zbraně, ale bojovat jinými metodami na jiném poli.
Ano, je v tom trochu arogance, nemálo alibismu a jistě i lenost. Ale k výstavám typu "my jsme to nevzdali" bych se stejnak připojoval dost nerad.
Zařadíme do repertoáru Patetického divadla i muzikál "Nejlepší malej bordýlek v Texasu" ?
Je to vlastně tak blbé, tak strašlivé, že se k tomu opravdu nemá smysl připojovat - jistě neskládat zbraně, ale bojovat jinými metodami na jiném poli.
Ano, je v tom trochu arogance, nemálo alibismu a jistě i lenost. Ale k výstavám typu "my jsme to nevzdali" bych se stejnak připojoval dost nerad.
Zařadíme do repertoáru Patetického divadla i muzikál "Nejlepší malej bordýlek v Texasu" ?
pátek 23. října 2009
Duets with Isabelle Boulay
V časech, kdy si jiní zoufají nad stavem světa, v časech kdy jiní vytahují zbraně moralismu, v časech, kdy je třeba hořekovat nad úpadkem sexu a pálivé kuchyně, v místech, kde je přemíra vydavatelství a kde i podle renomaných agentur stále chybí politické strany, se rozhodl jeden ... anebo vlastně ne. Nové začátky, o které stejně nikdo nestojí, jsou stejná iluze jako pokračování. Bloguje už skoro každý, což by za normálních okolností byl důvod s tím již skončit. Ale absence sekvesterství ve veřejném (i soukromém, když už na to přijde) diskursu nutí jednat. A tak podle závěrů XX. sjezdu... zbytek už znáte a známe ho i my, co jsme u toho nebyli. Někdo to zkrátka nadiktoval, my to podepsali. Nevím už kdo z nás tenkrát řekl, "vono by se to stejně neposralo". Ekologie čtení a další známé easternové písničky.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)


