podle ne kačerova, ale fusse spurdelbada podrazila

"Hele, to tady jako nechlastáte? a "nejedu na kvalitu, ale na množství"; "to dáme spolu" o lahvi whisky. Série malých večírků začátkem (T)týdne měla zjevně mít dopad. ale nejhorší je pravda. Moje vlastní verze Nejsmutnějšího příběhu je o alkoholu. Celej den jsem v prdeli, třesu se, ničim se, bojim se, strachuju se, pak se vožeru jako prase a je mi dobře, ba vesele. Fuj! Ale co má člověk jinak dělat. dokonce už ani sex, a já bejval takovej milovík (a znalec!, chtělo by se dodat) sexu (a možná ještě jsem, napovídá mi opice (né opice bohdalová)(vlasta bohdalová, zasmál se posupně (posupná rvačka, vzpomněl si))) uprostřed vyjednávání o honorářích s dalšími subjetky. Kainar chlastal a potřeboval prachy; no, taky bych klidně byl předsedou přípravnéno výboru normalizačího svazu spisovatelů, když za to budou prachy. Nemám charakter, mám žízeň.