Zobrazují se příspěvky se štítkemrestaurace Evropa. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrestaurace Evropa. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 14. května 2017

Better than be a product of the old button-puncher à la Ibsen

Když řiká Zdenál, že Berlín je město-palimpsest, které se neustále přepisuje, není v něm tak ani nic historického (jen stopy), ani nic původního (jen tušené stíny), ani nic trvalého (kromě neustálé změny), tedy město v pohybu, což mu dává jednu za základních faset jeho specifičnosti, pro Budapešť je výmluvné, že jde o město, které naopak vzniklo naráz, v rámci krátkého časového úseku a i když je složeno ze tří původně samostatných a samozřejmě odlišných částí, fakticky má jednotný, neměnný charakter. Což podtrhuje i skutečnost, že výstavní baráky z přelomu 19. a 20.století jsou až na pochopitelné výjimky typu parlamentu, této stavby-svatebního dortu, tohoto pomníku maďarskému vlasteneckému moumentalismu, vesměs zaprášené, zanedbané a daleko víc než opravené prachtvolle gebäude někde ve Friedrichshainu a ano i na Vinohradech ilustrují ty vzpomínky na staré zlaté časy. To je symptomatické, protože určujícím prvkem maďaristiky jakožto zcela svébytného přístupu k životu je práve melancholie, nostalgie, vzhlížení k minulosti, která je přitom vlastně nevábná, odtud proslulý maďarský smutek, který na venkově dostává nádech čirého zoufalství a totální nehybnosti. Právě tenhle pocit pak jasně prostupuje maďarskou literaturou a filmem, s občasnými výystřelky k až bernhardovskému vzteku (což je zas vidět na současném maďarském divadle, ale jen do určité míry). Směs uherství a monarchistického okouzlení s balkánským elementem je doražen bolševikem v pozoruhodný mix, který jinde v okolí nepotkáme. A samozřejmě ten jazyk, jako hrdý prvek izolace, jako štít, nesený nadšeně po staletí navzdory všemu a vedený jako jasný znak výlučnosti. A to důležitý vždycky na prvním místě, v datech i jménech, koneckonců i ve slovosledu. Takže ve všem zdánlivém chaosu a bizáru je nakonec skrytá logika. Protože stejně jako to, co vypadá zaprášeně a zanedbaně, je nakonec krásný, to, co vypadá jako náhodná změť a chaos je nejpřísnější rozum. Pak si maďaristika může klidně dopřát takový absurdity, jako je demonstrace o půlnoci. A pěknou estetiku 70.let. A neliberální demokracii. // Jistě by se dalo mluvit o Budapešti jako party-městě, jako o kolotajícím duchu kulturního a společenského života, kde je vždycky kam zajít, ale má to navíc ten umaštěný východoevropský nebo až balkánský pel, oproti příliš spořádanému a drahému západu, ale to je myslím jen módní klokot a koloc. // Ale ta nafetovaná zpěvačka s účesem typu Johana Švracová, co se válela po podiu a extaticky ječela do mikrofonu za zběsilého tempa bubeníka během jednopísňového koncertu neznámé kapely, ta si to dávala skvěle.

pondělí 22. září 2014

Jako cesty na Kavkaz

Ne moc drzej ksicht. Taková ta kombinace znuděnosti a aktivity, typická pro jisté zaměstnané dívky. Ovšem triptych sympatické vyzývavosti: Žvejkačka, velký náušnice, odbarvený vlasy na blond. // Bez kauce, bez provize. // Některý věci by šly. // A stejně... Protiproud. // Povalování, lahev portskýho a vůně čerstvě vypraných košil. // při příchodu do Zenitu - nová servírka. "Kontušovku." "Cože? no, já se zeptám vzadu". za chvíli zezadu hlas majitelky: "jo, to je Vojtěch". // Po roce zas hotel Atrium. Rozjíždí se průběžná párty...

sobota 21. ledna 2012

Wir sind am Ruhleben

Při nočním čekání na výsledky primárek v Jižní Karolíně // Focení knírů a ohrožená kariéra i manželství některých donedávna úspěšných a solidích, dnes již kulturní úderkou na scestí svedených kolegů // nejlepší redakční sloupkař a další kultovní historky // ulitmátní, nepřekonatelný večírek roku: záviš´s anniversary // kniha roku - paulus hochgatterer: matratzenhaus// letos přicházej všechny zážitky už počátkem ledna: to zas teda bude rok // debata, rozkošná, lasicvní a o promiskuitě. málokdo tomu tak rozumí. // zas plány, zas touhy, a kupodivu spousta plněných. // decentní intrikanismy, zamžené pohledy do dáli minulosti.// Och. // a glatte haut, a někdy fakt není špatný se protáhnout. a nechat se. // a taky muzika - Rosenstolz: Wir sind am Leben; Cäthe: Ich muss gar nichts //

úterý 22. listopadu 2011

Den, kdy přišel Kurevskej Píčus.

Nechci pohoršovat ty a ty, takže vynechám množství a jiné detaily, ať už jde o sex nebo o chlast. Některý historky jsou vtipný, jiný taky. Holdujeme vulgarizmům a primitivnímu humoru. Pak jsme se jednou potkali s takovou zvláštní partičkou, plnou pozérskejch štětek a kokotů, ale hlavně tam byl Žitný. Skutečný, jak jsme si ho vymysleli. Čekám, až někde potkám Šmelhauze, Bohuna nebo Kačera. I když - toho už jsem potkal. Vrcholem večera, jeho zlatým hřebem byl ovšem příchod muže, řečeného Kurevskej Píčus. Líčení oblíbené sexuální praktiky za nadšeného řevu přítomných mužů. Svlékající se ženy. A fóry Kurevskýho Píčuse, stejně jako jeho rozloučení. Ale jinak má pro mě život samá překvapení.

pondělí 17. října 2011

Navzdory překladatel a básník zpívá

Francouz potkal Francouzku u Braniborský brány a pak vystřídali všechny pokoje, i když on spí v obýváku // klobásky, koláče s pudinkem, houbičky, sušený rajčata a zelený želé // novej podnik, na úrovni // kupodivu se nejvíc šuká v sedm ráno, ale nakonec proč ne // extrémní, lichotící večírek spojený s akcí bororo a ranní bolehlavy // nebel im ústí nad nebelem // cesta s maďarským vrchním // mile příjemná kamarádka vk a štěpy už podruhý // série pracovních historek a jiné příběhy obyčejného redaktorství //

pondělí 13. června 2011

A toho svýho petrušku si strč doprdele

Asi co? S rostoucím pobavením sledoval rostoucí zděšení bývalého přítele, jehož měšťácko-protestantský etický diskurz dospěl tak daleko, že pouhá zmínka o aféře milostné vede ke zvolání „puberťák“, pouhá zmínka o opilství v povytažení obočí pohoršeně a ve vysloveně nelíčený děs se pak proměňují již tradičné žerty stolní společnosti, jako je vajgl v pivu, ukazování imaginárního obrazu nebo ne-flirt se servírkou. Či řev. Ale nakonec: „pochčij MĚ!“ O pánské jízdě jsem jim raději nevyprávěl. Ale co je nejkrásnější: vrátil jsem se čtyřdenního masochistického výletu v sado-masochistickém vztahu, který měl řadu vydařených momentů, počínaje denní barem metro, pokračuje šermířským klubem a salabastylem vlakem nekonče. A to není jen o pití. I když jsem pil dost. Piju dost. A rád. Což o to, já piju dost rád. Co taky jednomu zbejvá, když... ale škoda mluvit. Musí být člověk nešťastný, aby tvořil? Asi ano, nebo já nevím. Doprdele. Ford Maddox Ford: Nejtrapnější příběh. Řada námětů na krátké povídky. Přecitlivělost, rozdírání. Shrnutí, hrnutí. Chtění. Ješitnost, jako prase.

neděle 10. ledna 2010

Ejakulace na sněhu

Chmury ve vločkách. Nacucané mraky nenaladění. Klíčové otvírací hodiny nikdo nevyužívá: bloudit mrazivým městysem? Schoulení a otupělost. Kavárna "Solární studio". Sny o másle na hlavě. Lehká zažloutlost.

čtvrtek 17. prosince 2009

Ale všichni kluci, co maj trochu delší vlasy, si je žehlej

I. Jít po Hlávkově mostě a cejtit se zas jako člověk. II. Pomalu se začít navzdory vší benešofilní a promasarykovské propagandě domnívat, že druhá republika byla nejlepší epizodou našich moderních dějin. III. Okres na severu po třiceti letech: bývalý stranický tajemník pro průmysl, nyní hejtman Miloš Vejřík (Petr Oliva) se obává, že počtvrté již neobhájí svůj mandát, provalilo se pár věcí ohledně privatizace chemičky a rozšíření velkodolu, navíc proti němu kandiduje populární senátor Epfer (senátor Töpfer). Naštěstí za ním stojí vlivný mafiánský starosta Jan Milančík (Radomil Uhlíř).

sobota 28. listopadu 2009

Ranní procházka

Nálady krátkého sestřihu, depilace životního cyklu, manifestační volba, vzkazy z blízké dálky, nemožnst pochlubit se, přílišná světlost, záliba ve výraznách barvách, solárium.

Vanilkové nebe nad Ohrobcem.