Plnění povinností

Jedno z nejlepších nenadálých setkání u Rumlíka aneb nabíráme do Sdružení // Probuzení do bezdůvodného optimismu // tvorba & četba // umělec na vernisáži aneb "s tím nikdy nepřestanu" // "matka vyšiluje kvůli tvýmu alkoholismu" // nakouřená sudová síla // jako když odpadne balvan // a další se navalí // jakási školní besídka - nebožáci k potěše rodičů, učitelů a příbuzných se snaží nabízet jakési výrobky - vtom asi dvanáctiletý froc, obtěžkaný nabídkovým tácem s neprodejným zbožím, potká své vrstevníky: "nechceš si, vole, koupit něco za sto šedesát milionů korun?" // tamtéž, asi 12letý chlapec říká dívce - "aha, tak já jsem divnej? a proč jsi mě teda milovala?!" (v hlase vzdor až posměch), ona, se smíchem a očima v sloup odbíhá " to už taky nevim" // sen o konci světa, nebo nepřátelském převzetí nějaké instituce, nebo obojí // bodyguardem na pankrácké poště, kterou bazič opět zapomněl vystřílet // skvělé historky s pracovním názvem "námořní doprava" // nesnášim vánoční trhy, je to obdoba letních zahrádek // hlavní tvář pořadu Mistři zastaváren vypadá jak vrchní z AP pivnice dřevona // půvaby brýlatých curlerek

Jämmerlich. Das Ende ist immer jämmerlich.

Některé historky jsou zábavné, jiné jsou méně zábavné a ty další už nejsou zábavné vůbec. // Bavit, děsit, pohoršovat, trápit (ubližovat?). // A někdy se neděje vůbec nic. // To, že člověk potřebuje silný zážitky, aby si něco uvědomil, jsou kecy. // Stejně by nikdo nic nepochopil. // Great Gatsby má prej 220 tisíc znaků. To je dobrá dýlka. // Provazu. // Tak jako nevěrnej manžel lže milence o neustále odkládanym datu rozchodu s manželkou, lže si člověk o odhodlání zemřít. // Pár dní jen tak chodit ulicema a zpívat si, třeba Karvinou. // Těšit se na věci, které nenastanou, netěšit se na ty, které nastanou, a pořád sem nebyl v café baru Satelit. O hospodě Sparta v Michli nemluvě. // Válec převzal štafetu a je teď vtipnej, Bakič převzal štafetu a ... // No nechme to bejt. Pár dní už jsem nebyl v Karlíně. I když... vlastně ani ne. // Síla přátelství.

Humanisti z ulice Zděšení

Dal bych si barbecue omáčku. // Mexičan na baru, kterej postupně zjišťuje, že všichni kolem uměj španělsky, včetně výčepáka. // "Co je to za lidi?" aneb na Waida už jsou všichni zvyklí, ale na odiv dávaný cynismus Wolhraabeho a Komodora vzbudil zděšení u našich idealistů // ten člověk má nulovej humor, moc nechybělo a dal ti do držky. // Setkání s N., v nádherné formě a v diskursu lichocení. // A jiný ... holky. // Když nejsou poctivé, tancuje se s kurvama. // krásnej a inspirativní příběh známýho, kterej "teď dva roky moc nepracoval" a "propíjel tak čtyři pět litrů za tejden" - "byly i tejdny, kdy sem si každej večer přitáh domu jinou holku. Když se mi v pondělí nabízela osmá, tak jsem si řek a dost" // ale stih si koupit kavárnu, pozemek a auto. aneb co dokáže taková prkotina jako "prodal jsem nemovitost..." // prej byly volby.

Druhý podzim ve Sdružení

Jezerka se zahalila do barevného listí. // Loni to bylo nadšení, smíšený s objevováním, nostalgií a nervozitou. Letos je to o dost temnější, ale taky uklidňující. Sdružení člověka drží při životě. // Villon byl ve vězení několikrát, Caravaggio byl dokonce vrah, Balzac a Wagner celej život utíkali před věřiteli a takovej vzor konzervativců Churchill byl prakticky celej život zadluženej. Ibsen se nestaral o svý nemanželský děti a Strindberg žil v podivnejch vztahovejch propletencích, Pasoliniho rozjezdil autem na kaši homosexuální prostitut. Ale třeba Henry James prožil zcela normální, konservativní život, naplněný psaním knih. Dílo se životem souvisí, ale neomlouvá ho ani nevysvětluje. // Rodinný oběd aneb "když máš za mladšího bratra ministerskýho předsedu, vidíš svůj vlastní život v nepříjemné perspektivě. // Čtyři dny ve vlaku odstaveném v Německu kvůli bouři Xavier strávila trojice Čechů. Kuchař a dva číšníci se během nich podle listu Hagenower Kreisblatt živili převážně zásobami v jídelním voze a pivem.

Hranoly lichoběžníkového bokorysu

"Luxus má mnoho podob, může to být třeba stěna z onyxu ve světlém a velkoryse navrženém obytném prostoru, vlastní kinosál, schodiště ze skla, krb obložený labradoritem, křeslo v chesterfieldském stylu z Nappa kůže nebo inteligentní systém řízení domácnosti, který vám ušetří čas." // Nějak se vytrácíš ve vrstvách ironie má lásko // Film Sám doma a opilý // Hyperinflace vkusu // Čekání na zázrak, čekání na smrt, čekání na znamení (čekání na zastávce na znamení) // čekání v hospodě na zastávce // Hérakleitos: Dav je špatný // "naučila jsem všechny svý barmanky a barmany tetovat, oni se teď scházej a navzájem se tetujou" // a jiný historky. // zvláštní, pořád mi udělá radost, když mě někdo z ničeho nic pochválí, že jsem vtipnej. // Ješitné ženy - kapitola sama pro sebe

Zůstat až do konce zcela bez úřadu

Zahradní hovory o synchronicitě. // Uprostřed úvah kde život náš je v půli se svou poutí a co s tím podniknout. // Možná byla pravá chvíle na toho Cosseryho. "vedl život sestávající čistě jen ze zábavy a tvůrčí zahálky, v tom byl lepší než Cioran"; "žil svobodně díky velkorysosti přátel a pár autorským právům" // koneckonců, k tomu Cioranovi: "Od této chvíle se jeho skrytá existence odehrává v zatuchlých hotelových pokojích a pokojících pro služky. Cioran se totiž netajil, že za svůj hlavní životní úkol si vytknul vyhýbání se poctivé práci. To se dodatečně ukázalo správným a navíc i užitečným řešením." // Míval rád noci, ale dneska přinášejí hlavně pot, pochybnosti a probouzení z děsivých snů. // Jede metrem, vedle něj stojí dívka nebo snad mladá žena; přistupuje jeho otec - ačkoli ho zdraví, nevšímá si jej a jde rovnou za onou dívkou; ukazuje se, že jde o jeho milenku. O něco později: opět jede metrem, opět vedle něj stojí (jiná) dívka. Věnuje jí trochu pozornosti, něco v ní ho láká. Opět přistupuje jeho otec, tentokrát ho zdraví jako první a s touto svou milenkou jej seznamuje a společně tráví několik chvil. Později se ocitá na místě, kde byl ve snech již mnohokrát, na rozlehlém náměstí, rušné tříédě a velké kancelářské budově, postupně sám a doprovázen sestrou a později matkou; místo neexistuje, mohlo by být v nějakém německém městě, ovšemže podvědomě jde o Berlín; volá mu kamarád a řeší s ním praktické problémy, které reálně existují: probuzení se blíží. // S Cosserym aktualizovaná vzpomínka na Piňeru, zejména to, jak šlo coby začínající mladík rychle vystřídat redakce něolika kulturních časopisů, ve 40.letech, v Havaně. Maně vzpomíná na "monolog o latinskoamerické literatuře." // Ach, ta krásná odpoledne v Merkuru // Najdi si nějakou bohatou a tlustou holku.

Nebude se mi odsud chtít, až budu starej. Je to moje vlast.

Jasně, už před léty jsem psal, že když začíná jaro, je to cejtit ve vzduchu a zejména ty podvečery sou nádherný, že mi vhání slzy do očí a cejtim se jako spokojený penzista, který přehlíží krajinu. // Takhle ve Sdružení, takhle z pankráckýho vršíčku, takhle v pozdním věku, je to ještě o něco výraznější. // Samozřejmě nesnášim fenomén sousedství, a potkat fajn lidi a pěstovat (sousedský vzaby) mi nikdy nešlo, ale jisté pozvolné propojení fenoménu Sdružení s štamlokálem u Rumlíka a pozdravováním se s různými lidmi během dne na ulici, má něco do sebe. // Sedět s chlápkem na Pankráci zalitý sluncem, ve čtvrti, kde jsme oba vyrůstali, akorát on o pár let dřív a do vyššího věku, a vzpomínat na starý časy. // Nebo jít dolů do Nuslí a potkat se v nonstopáči, kterej jsme chválili s Rudesheimem a o němž jsem kdysi napsal jeden z nejdojemnějších spotů postupně s partou nejen lokálpatriotů, ale taky divadelníků, z nchž se také vyklubali lokálpatrioti. // Prahu znám dobře a některý její části mám hodně rád, k některejm mám blízkej vztah, ale tady si fakt přijdu celkem příjemně, doma, nachbarschaft. // Stárnu.

Die Macht der Gewohnheit.

Pankrác je česky Všebor. // Mám rád Corwexův názor, že je-li někdo homosexuál, je jeho morální povinností souložit bez ochrany v parku s každým, kdo se namane. Onehdá mi ho vyjevil v hostinci U Rumlíka. // Metráky normalizačních i kapitalistických edic; přesto nechuť dotýkat se obnošených knih, asi jako obnošeného šatstva, hygienická úzkost. // Cesty na sever; úvahy o Mostě, o Litvínově, o Březnu u Postoloprt. // často se říká, že je něco na hovno, případně stojí za hovno, eventuelně stojí za hovor, já měl vždycky radši, když se říkalo, že je to na píču. // Jako kdysi Izidor, když mi sdělil, že mi rezervačku vyhlédnutého stolu změnil na zcela jiný stůl: "protože tam by to bylo na píču". // a pak samozřejmě "byt na absolutní píču", aneb legendární realitní historky Farářskýho děcka. // Příliš mnoho volnosti a svobody, úlevné, příjemné, zároveň podivně svírající, protékající. // nechuť k lidem a touha po nich. // ze sortimentu dětského bazaru: chladící box, řezací podložka. // případně název podniku ve Strašnicích: Dětský sekáček. // Atašé z francouzského velvyslanectví, brilantní, ostrá, možná nejlepší Bernhardova povídka.