Jihozápadní univerzita Neofita Rilského

Nepřebernost, nerozhodnost, tlak příliš mnoha možností. // Ani série dvojitých vodek nemusí vést k opilství aneb marná lásky snaha. // jet En Dacia z Vídně do Bukurešti. Jen tak. Vlak má ostatně i restaurační vůz. // to se, bohužel, nedá říct o většině vlaků například na trase Praha - Olomouc. // "dones Bakič, že..." aneb veselá výměna. // "vždyť je to hodnej kluk" - "kretén" - "mě se líbilo, žes jednou napsal voskovec a wehrmacht. tim tě mám vyřešenýho". // no jo, jenže já tě vyřešenýho nemám. // už mu chybí odvaha. // protikladný erotický sen // nákupy // četl bych, psal bych, stahuju filmy. // potěšujíící debata o ústecké vaně a brutalismu vůbec na redaknčí poradě. // výtečná historka na téma stud a svinstvo aneb evžen sokolovský

Rusty Trombone.

Lucky Pierre: The middle man in a 3-way buttfuck. Also known as the French Sandwich // Spit roast, pig roast // Ne, že by mi šlo právě o tohle. // Občas si maně vzpomenu na "a necejtíte se v tom hrozně osamělej?" // no kupodivu mě to, oparvdu jen sem tam, přepadne, ale člověk nesmí moc číst média a sociální média. lidi naživo sou obvykle nesnesitelný z jinejch důvodů, možná proto obmezuju okruhy, s nimiž se stýkám, jak Adolf Born, ale v hovoru jeden na jednoho nebo jeden na tři furt i v případě konfliktu nemáte pocit přílišný izolovanosti // v den primárek v kentucky připravit skutečný hot brown, včetně pravé mornay sauce. // Negativní kritika a závist brání v tvůrčím rozletu. // Politika je pořád stejná zábava. ale příběhy, technika, taktika, podrazy, historky z kampaní, volby. ne dementní kecy o občanský společnosti nebo hodnotách. ideální pak čtení z historie, to nemá odpoudivej pel žitý současnosti. // think tank bavorské hodnoty. // protože čím bychom byli - bez nesouhlasu? bez odporu? uslinatnými zbrojnoši laskavého humoru, pretoriány humanity, odpornými skřety nejenchutěnjší obrany pouhého lidství?

Nejlíp se máme, když jsme v prdeli

"Co si myslíš o tom, když se lidi bavěj o platech? Prej se to nedělá" // Vzpomínky na dávné časy, aneb četba 5 let starých příspěvků a zjišťování, že VŠECHNO UŽ BYLO VYMYŠLENO. / Válcovi chybí v životě rok. Nikdo neví, co dělal a jak ho tehdy trávil. // Pár náznaků - panáček před polednem, návštěva cukrárny, k malé schůzce vždy ochotný Waiders - leccos naznačují // Zjištění, že nejzásadnější roky a chvíle jsou ty, kdy se něco děje, čti: člověk je na dně a zoufá si. Všechno ostatní je pouhé přežívání, co jen vede ke krizi a úvahám o marnosti a zbytečnosti. // Aneb SNŽ 2016 - už víme, jak na to. // Pár historek z médií, pár z advokacie. // Prachy a kariéra. // Vize filmu Vejprty v hl. roli s Ryndou. // Byli jsme s Válem na pivě. // Plznička za 59, to je dobrá cena. // Historky z šukání venku. Nebo na zadních sedačkách auta. Za jízdy. Nebo na mejdanu, zatímco vedle spí ožralej kolega. //

Žijeme ve světě malých, draze vykoupených vítězství. Byl tohle náš životní cíl?

Jo, mám rád tyhle vlastně sentimentální momenty dosažení cíle. Když třeba člověk pět let o něčem sní, nebo ne nutně sní, prostě kdysi o něčem snil a třeba to tak i vypadalo, pak sice poleví, ale tak nějak to v něm zůstane a po letech k tomu dojde – vůbec nezáleží na tom, jestli je to pozdě nebo brzo a už vůbec ne na tom, jaký to vlastně bylo – je to typ uspokojení, kterýmu se vyrovná máloco. Takže mu vlastně dost rozumím, raduji se za něj. Jsou to okamžiky, kterých nás potkává za život jen pár. I při počasí skutečně velmi neletním si ten weekendový pobyt notně vychutnal, je to radost, je to potěšení, je to klid a třeba by to ještě peknejch pár dní vydržel a asi i vydrží, že jo. Jednou. A tak návaly sentimentality, což je, teď ho napadlo, vlastně varující signál, protože když naposledy... ale nešť. Bageta Bismarck, a na tu jachtu by taky jel. Deset dní v Severním moři. V rádiu varujícím hlasem „...a vypijí až 3 piva týdně“. To on, pomyslel si v železném křesle, vypije spíš „až tři piva za hodinu“, což by bylo „až 504 piv týdně“. Samozřejmě nejede furt na plnej výkon. Vždycky přece někde...