Zobrazují se příspěvky se štítkempéro. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempéro. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 25. června 2017

I z Lotyšska lze utéct.

Poznámka v lajfstajlový rubrice: digitální detox - být offline je trendy! no, nevím. // čtrnáct možná nejdivnějších, možná nejsvobodnějších, možná nejsmutnějších dní v roce/dekádě/Decadě /(spíš Moabitu)/ životě. // Jak mi kdysi říkal P.H. "stál jsem na roczestí uprostřed prázdný krajiny a cejtil jsem, že se můžu vydat úplně kamkoli" // Úplně kamkoli to ale (už) nejde. // Pár přednášek o divadle a životě jako zamlada, jinak standardní nihilisticko-dekadentní večírek. // několik jiných, vesměs zbytečných, a jedno posezení v překvapivě útulném rodinném kruhu // vždycky je čím se trápit, vždycky je na co se těšit. // poučné posezení s překvapením - Vacek a jeho moudra: /v debatě o robotizaci a zániku tradičních řemesel/ "já jsem rád, že nemám práci, protože bych o ní za pět let přišel"; /v reakci na "Myslel jsem, že to bude jednorázová záležitost/: "to by si měl nechat každej chlap vytesat"; /v debatě o prohazování partnerů jako prevenci, jak se vyhnout nevěře (sic!): "já nemám zájem o svojí partnerku, natož o něj". // "Walterovi nic řikat nebudeme, jen by to rozkecal." Tak nějak. // Tradiční témata: anál, monogamie, vyhoření, svatby, roboty. // Rozchechtaný a excitovaný známý, jako kdyby právě dokončil nečekanou soulož (víte, co píše Seneca ve svých listech o přátelství?) // Glogau a jeho teze (v debatě o nevěře): "samozřejmě si myslím, že by lidé měli být zdrženliví, umět se ovládat a trpět ve svých dlouhodobých vztazích, ale zase jsem daleko někomu radit, jak má žít." // odjinud a podstatně: Dobré rady od toho, do jehož očí se pokaždé dalo zadívat a jehož poznámkami se vždy dalo řídit: "začni běhat, a napiš knihu" //

středa 29. března 2017

Hätte, wäre, wenn.

"Oni si o nás myslej, že v těch hospodách nepracujeme" Klasická a pravdivá věta kolegy je mnohokrát prověřena praxí. Ale přesto, tahle práce má natolik nehmotný výsledky, že se pak musí ještě trochu zpracovat. A to už v hospodě nejde a někdy v důsledku hospody k tomu nedojde. "Většina lidí se potřebuje soustředit, ty se asi potřebuješ rozptylovat" řekl mi kdysi dávný přítel. No... jestli já nebudu jenom línej. Rozlišovat mezi výmluvama a trefným pohledem přímo do očí reality je někdy náročnější než poznat tlustý lidi. Hlavně je to všechno jedno, jak praví jiná klasika.
Jasně, zajít ještě na tenhle večírek, udělat ještě tuhle akci, dokončit ještě tuhle věc. Vyrazit támhle, ještě jednou navštítivit město I., ošukat dalších deset lidí, napsat ještě tuhle knihu, napsat vůbec nějakou knihu. Vyřešit tohle, aby si snad někdo nemyslel, že je to kvůli tomu... Když se chceš někoho zbavit, stačí mu to většinou dost důrazně říct. Nemusíš se hned zabíjet.
A když je všechno jedno, je taky jedno, jestli seš živej nebo mrtvej. Takže vlastně důvod se zabít neni nikdy. Nemyslím, že bychom se lišili od strojů - tedy nějak zásadně.

úterý 15. dubna 2014

Komu tykáš ty čuráku

Salabajízda tam a zase zpátky. // Slzy smíchu, slzy dojetí, slzy sebedojetí. // Přátelské žertování na účet dalších přátel. // Válcův odpor k eckkneipen, jeho náhle objevené neexistentní hipsterství, jeho pohoršení vládnutím ulici, jeho opakované pohoršení hajlováním, jeho vyzvídání. // Rozbory historické vědy se Schickelem. // Spontánní zábava. // Dopolední sóloprocházka Wranglekiez, jeho tělo a radostnou mysl zvolna prostupovalo sílící opilství a také nákupy knih. // Návštěva politické kavárny pro levičáky. S. ani V. nešli dovnitř. // Pěkná prdelka a další pěkný ...věci. // Donutilovský humor, sekvestorství, neosekvestorství. // stanu se kavárníkem a hospodským v berlíně: bar remek (něco pro hipstery, asi v kollwitzkiezu, možná na odenburgerstrasse), opportunist (decentní pravicová kavárna v city-west), zum eisernem sessel (kein schicki-micki, sondern eine ur-berliner eckneipe mit freundlichen bedienung; reuterkiez), zum grossen kleinfisch (oranienstrasse), berliner luft (wrangelkiez), zum einem schönen arsch (simon-dach strasse). // byl to pěknej vejlet s dobrejma kámošema. zas pojedem.

sobota 19. října 2013

Mávnutí tlouštěm

Věci, co mě začínaj bavit. // Žít životem spokojeného maloměštáka, a být pokládán za věrozvěsta avantgardy: osud prudce elegantního muže v saku a modnénních brýlích. // Program tvůrčích garsoniér se namdíru daří. A zakázky stále přicházejí. // "Jsem těhotná a budu se vdávat". Hm. Tak další... co proti tomu dělat? // Sám se usadit? Plodit všude nemanželský děti? vydat se definitivně na homoplanetu? // do jakýho maléru se dostanu, když... // znovu v městě s věží nad řekou. tentokrát docela jinak. // Ten pocit selhání. // "Vy ste si tam jel zašukat, co? To je v pohodě, správnej novinář má mít v každým městě ženskou.." // Tak nějak to proflákat a zjistit, že se z toho zrodilo násobně víc výsledků, než z usilovné práce. // Plánovat si dovolený a dovolený maskovaný za pracovní cesty a pracovní cesty, jež jsou de facto dovolený // Jako jít na úplně zbytečnou vernisáž a sice tam nikoho nesbalit, zato zařídit několik kšeftů // Na otočku do Brna aneb kulturní život na maloměstě má něco do sebe, třeba sérii odpoledních panáků s předními nakladateli s celorepublikovou působností. // Jako za starejch...