Ani se nehajlovalo?

Navštívila nás v kanclu N., i s miminem. Vzpomínám kolik holek, s nimiž jsem něco míval, má teď dítě - nebo víc dětí - a tehdy je ještě neměly. Je jich pár. H., J., A., N. právě... a další přibudou. Jistá nostalgie v tom je, ale nemůžu se nějak přinutit k pocitu, že jsem o něco přišel - ale ani, že bych něčemu unik(a)l. Anebo ... všechno je na svém místě, Každý hraje svou roli. // Podivné prázdno související s přechozeným pokusem o zmrtvýchvstání a dnešním předstíráním, že všechno jede dál. // Ultimátní večírek aneb návrat do O., na posvátnou půdu, a 14denní festival smrsknutí do jediného dne, noci a rána... a rozpáleného dopoledne v parku. Milí lidé a obvyklé diskurzy, jen s větší intenzitou. // Návrat ve snách, ale v pořádku, dokonce i práce proběhla jako by nic.. // Milý drobný večírek. // utrpení ve spojení s rodinným vícebojem. A teď kdyby to ještě bylo dvojmo, jako třeba loni.. uf. // Sdružení minimálně další rok. Resp. vzhledem k předstihu, rok a čtvrt. To bych moh dotáhnout až do těch komunálek. // vejlet se starou partou do města B. Poklid, tradice, posedávání, buržoazie, popíjení, závažný hovory. Steglitz-Zehlendorf se ptá: "a to se ani nehajlovalo?" // Ne. Ani tu salvu. // ale příjemný to bylo, to zas ne že ne. // Svačina do práce. // Stará láska nerezaví. "a neurazil jsem ho nějak minule..?" "ne. vůbec, naopak, byl z tebe nadšenej" - po příchodu: opravdu. "ty jo, na příští víkend s sebou rozhodně berem Varyše!!"

Better than be a product of the old button-puncher à la Ibsen

Když řiká Zdenál, že Berlín je město-palimpsest, které se neustále přepisuje, není v něm tak ani nic historického (jen stopy), ani nic původního (jen tušené stíny), ani nic trvalého (kromě neustálé změny), tedy město v pohybu, což mu dává jednu za základních faset jeho specifičnosti, pro Budapešť je výmluvné, že jde o město, které naopak vzniklo naráz, v rámci krátkého časového úseku a i když je složeno ze tří původně samostatných a samozřejmě odlišných částí, fakticky má jednotný, neměnný charakter. Což podtrhuje i skutečnost, že výstavní baráky z přelomu 19. a 20.století jsou až na pochopitelné výjimky typu parlamentu, této stavby-svatebního dortu, tohoto pomníku maďarskému vlasteneckému moumentalismu, vesměs zaprášené, zanedbané a daleko víc než opravené prachtvolle gebäude někde ve Friedrichshainu a ano i na Vinohradech ilustrují ty vzpomínky na staré zlaté časy. To je symptomatické, protože určujícím prvkem maďaristiky jakožto zcela svébytného přístupu k životu je práve melancholie, nostalgie, vzhlížení k minulosti, která je přitom vlastně nevábná, odtud proslulý maďarský smutek, který na venkově dostává nádech čirého zoufalství a totální nehybnosti. Právě tenhle pocit pak jasně prostupuje maďarskou literaturou a filmem, s občasnými výystřelky k až bernhardovskému vzteku (což je zas vidět na současném maďarském divadle, ale jen do určité míry). Směs uherství a monarchistického okouzlení s balkánským elementem je doražen bolševikem v pozoruhodný mix, který jinde v okolí nepotkáme. A samozřejmě ten jazyk, jako hrdý prvek izolace, jako štít, nesený nadšeně po staletí navzdory všemu a vedený jako jasný znak výlučnosti. A to důležitý vždycky na prvním místě, v datech i jménech, koneckonců i ve slovosledu. Takže ve všem zdánlivém chaosu a bizáru je nakonec skrytá logika. Protože stejně jako to, co vypadá zaprášeně a zanedbaně, je nakonec krásný, to, co vypadá jako náhodná změť a chaos je nejpřísnější rozum. Pak si maďaristika může klidně dopřát takový absurdity, jako je demonstrace o půlnoci. A pěknou estetiku 70.let. A neliberální demokracii. // Jistě by se dalo mluvit o Budapešti jako party-městě, jako o kolotajícím duchu kulturního a společenského života, kde je vždycky kam zajít, ale má to navíc ten umaštěný východoevropský nebo až balkánský pel, oproti příliš spořádanému a drahému západu, ale to je myslím jen módní klokot a koloc. // Ale ta nafetovaná zpěvačka s účesem typu Johana Švracová, co se válela po podiu a extaticky ječela do mikrofonu za zběsilého tempa bubeníka během jednopísňového koncertu neznámé kapely, ta si to dávala skvěle.

Ještěže nežárlim.

Zdál se mi tuhle sen. V místnosti (šlo o nějakou pracovní záležitost, schůzi) byly mezi jinými dvě holky, s nimiž oběma jsem právě v tý době něco měl - ostatní to nejspíš nevěděli a ony dvě vzájemně nejspíš rovněž ne. Kromě toho byly obě zřejmě těhotný. Měl jsem z toho po probuzení ještě dlouho takový radostný pocit. // Střídání dívěk v malém kolektivu přátel aneb Směšné lásky a nejen doktor Havel po více než dvaceti letech. // Tvůrkyně po deseti letech. // Dozvuky posledního vystoupení dua Icebreakers, silná popularita. // Hrozně rád vidim tě vidim! // Malá merenda v klubu U Tlustýho. // Dlouhé hovory s Brodskou. Tou herečkou. // Anál mám ráda, ale bolí mě to. // Ty to žiješ. // "Ale šukat spolu nebudeme. I když..." // Beneš i Masaryk byli až do května 1926 pro jistou formu oktroje, než došlo v sousedním Polsku k vojenskému převratu.

Nemorální kocovina.

Často si řikám, čim to je, proč jsem vlastně pořád tak nespokojenej, co by mě vytrhlo a taky co já z toho mám, proč už se neoddělám. Občas si člověk potřebuje odpočinout, vypustit páru, zavřít se na tři dny do chaty a s nikym se nebavit, jen tak si číst a chodit po lese. Les, hluboký les, mýcení. Bohužel se ani to nepoštěstilo. Ani nejsou večírky, žádný nekonečně nudný pitky, z nichž by bylo nutno se rekreovat, i když sem tuhle měl kocovinu jak píča, což bylo spíš nevyspáním. // Poklidný posedávání po kavárnách ne a ne se dostavit, buď nejsou prachy, nebo neni čas, nejčastěji ani jedno. // Do toho jaký ty máš vlastně ambice - už byhc po těch letech moh bejt docela v klidu a ono né, člověk se vrhá do dalších a dalších sraček, ze kterejch mu pak je zákonitě na blití a k pochcání a posrání, který logicky nestíhá, je toho nad halvu a pak to buď s jazykem na vestě dodělá, nebo se na to trapně vysere a komu co furt vysvětlovat. // I po těch letech furt miluju šlapky, řiká Woody Allen v Pozor na Harryho. Kdyby jen to.

Večer, kdy se pohádali zcr a corwex o politice za hlasitého smíchu waidersa.

Pako proti pásce.

Rozjitření, zapletení, citovost, humor skrzevá folii patosu. Sentiment vztahu, nostalgie A spálený. Období změn. Až srdce usedá. Ale večírky to byly všechno pěkný, to zas jo, až po nátělník a hovory kolem.

Sven Rozčísnutý vous moderní kritiky

Založit, zakládat, prokládat, řečnit. Říci, napsat, popsat, podepsat. Malé čistky, větší jeviště. Světla. Práce s videoprojekcí, středně velký orchestr. Ořechy. Oříšky. A možná výstřely z pušek. Časopisy a redakce všude kolem, grafomani. Bar bez obsluhy, ztemnělá místnost. Dvojbarevný knír. Božena just had a fuck fest with her boyfriend's friend Kryštof.

Všem, které neexistujete

Agresivní Válcovo vtrhnutí na cizí akci - jak se pak ukázalo, Biľak Corwex ten zvací dopis skutečně poslal. Důvody únavy, příčiny bolení hlavy. Z přehrabování se v textech vznikající velmi inspiraivní text a úvahy o tom, co všechno bude muset zůstat jen snem. A vůbec, proč "jen"? Internet is for porn a jedna z nejlepších anotací tohoto roku. Vagina jako zaručený zdroj zábavy.

Řikáš to, jako by uspokojit Lucii byla nějaká meta

Řízení na letních pneumatikách, nečekané posily z Brna, ironické mlčení versus turecký sed na sporáku, slovenská homosexualita, a dandy v tramvaji! Masáže vlasů. To sídlo je na vodě a ta jeho kožená bunda byla černá.