Richard Samko Jamrtále

Když sem se stěhoval do Fesselu, měl jsem na rtech žertovnou průpovídku, že je to kvůli tomu, abych Kesselovi zničil život. // Ve skutečnosti zničil Kessel život mně. // Jeho svobodná existence, nezatížená závazky, závislostmi a zaměstnáním, byla pro mě příliš lákavá. // Jeho permanentní pobývání doma ve Fesselu, narušované pouze občasnými pochůzkami po Fesselu, jeho vysedávání ve fessel-kiezkneipe Beim dicken, mně vábily s přitažlivostí sirén. // I já jsem se stáhl do Fesselu, přestal jsem ho opouštět a přestal jsem docházet do úřadu; Fessel se mi odměnil hlubokými duchovními prožitky. // Dostavily se halucinace, dekadence a chudoba. // Kessel žije stále spokojeným životema vysmívá se mi hesly jako "jakto, že ještě nejsi troska?"

Hotovo. Po třech měsících extenzivní práce hotovo.

Shortly before his death, he wrote a final article which later appeared in Playboy and was titled "Nothing Works and Nobody Cares." // Uspokojení, možná i nadšení, slavnostní pocit; ale taky úleva, prázdno, pocit ukončení. A otázka, co (bude) dál. // Jako bychom dnes zemřít měli // Choutky, možnost je naplnit, dokonce dvakrát, a dát přednost lenosti a samotě // Rumcajs v růžový košili a další historky z Ohlasů písní kodaňských // Desetkrát neurotičtější Banatovich // Vznikající byznysy přátel. // Stavy střízlivost jsou poněkud nepohodlné. // Výtečná rodinná akce, se slovenskou sekcí, s libereckou sekcí, s průhonickou sekcí a celou řadou dalších lidí, Fero, Ďoďo, teta Jaruna, kapurková (již nakonec docenili všichni), silná sourozenecká akce, mnoho lahví vodky, přemlouvání abstinentů a řidičů, někdy i úspěšné, a přípitek bílým medvěděvem // to josu ještě dobrý věci. // Anita Philipsová: Obrana masochismu. Příjemná četba.

Souostroví promarněných nadějí, Bloemfontein

"Mám rád sport, posezení s přáteli, hory, večírky, alkohol a kluky." Vyber si jen něco. // Moravský kohout: červenej vermut, slivovice a fernet. // Despite living in Catalonia, he did not learn either Spanish or Catalan. "I don't want to learn the language," he said, "I don't want to hear what the price of meat is." // Á propos, že Sharpe je už čtyři roky mrtvej, jsme zjistil teprvá dneska. // Nick Hronby má v jednom ze svejch slabších románů postavu šloupkaře místních noviny, který se tituluje Nejrozzuřenější muž v Holloway, ale až na pár fórů z toho moc nevytěžil a záhy téma opustil. // Hornby má vůbec průměrný romány, takový, co se víc hoděj jako nmět na film, ne že by to bylo špatně napsaný, ale krom toho, že to neni literatura, to narozdíl od opravdu dobrejch humoristů, jako Wodehouse, Lodge nebo právě Sharpe, to postrádá skutečný kvality. Je to takový to konzumní čtení na deku, maximálně. // Viewegh byl kdesi přirovnáván k Hornbymu, nebo se k němu dokonce přirovnával sám, ale ani jeho nízký úrovně lehkosti a vtipu přece jenom nedosáhl. // jako v dotazníku dr. von Blimensteinové: kolikrát denně masturbujete? možnosti rozesazeny od "pětkrát" po "pětadvacetkrát". // Válcův pracovní pátek. Dotktorův pracovní pátek, doktorovo pracovní pondělí. // Ehm, moje pracovní dny. // Svobodný stát (anglicky Free State, afrikánsky Vrystaat) je provincie Jihoafrické republiky. Vznikla přejmenováním Oranžska po začlenění bantustanu QwaQwa v roce 1995. // Čoklík z provincie.

Po zarostlých stezkách

26.května se na Norholmu objevil policejní náčelník z Arendalu a sdělil mi, že mně a mojí ženě bylo uloženo třicetidenní domácí vězení. Předem mě nikdo neupozornil. Žena mu na jeho žádost vydala mé střelné zbraně. A pak jsem náčelníkovi musel napsat, že vlastním ještě dvě velké pistole z poslední olympiády v Paříži, ať si je vyzvedne, bude-li chtít. Zároveň jsem dodal, že domácí vězení snad nemusím chápat doslovně, ke statku přece patří rozsáhlé pozemky, které potřebují péči. Po nějaké době si pro pistole přišel zaměstnanec krajského úřadu v Eide.

Určitě si nefoť břišní svaly, to je pro teplouše.

Pochod smrti. // zábavní pořad kupé// Jasná řeč Josefa Chumny živě, v podání Válce pro publikum venkovské hospody v čele s paňmámou. // "Nepřijde ti někdy, žes před měsícem až třemi roky zemřel a přišel do ráje?" // Bakič a děti. Bakič a kočičky. // Offered the choice of being admitted to the detox unit, Payton said, “I'd rather drink and die.” Following her brief hospitalization, she was driven by a county social worker to her parents’ home in San Diego. She told her family's neighbor, “I never wanted to be with them, I never wanted to see them again. But here I am, and I got all the booze I want.” Her father, Flip Redfield, and her mother, Mabel, were both heavy drinkers, and engaged with Payton in unabated drinking binges. // Venkov podmanivý, kouzelný, živý. // Klid. Pomalost. Kořeny. Tradice. Levný panáky. // Lhaní jako pracovní metoda. // Ňák mi došly prachy. // A hnáty, hnáty mi zdeřevěněly. // Tři ženy ve třech dnech: odlišná setkání, jen někdy vrcholící souloží. // Změny priorit. Dětství, chlapectví, jinošství. Otcovství. //Toss my salad with ranch dressing: licking the cum off ones corn hole after being cream pied by multiple man-loads.

“What number would you like? In your book, what’s midway between prude and slut?”

"Bylo v něm něco, co bych nazvala passager. Nebyla to přelétavost. Ale byl to muž s kufrem. Žil s ním. Snad nemohl žít s žádnou ženou. Žil se svým kufrem, jestli mi rozumíte."
-Theodore Wilden: Umřít někde jinde

Auster.

Paula Austera znám léta, taky už sem od něj něco četl, vždycky mě něčím přitahoval a něčím iritoval. Samozřejmě, vycházel v edici Střed u Lederera, k tomu ty názvy, náměty, příběhy... Kdysi mi PR agentura nabízela rozhovor s ním, to bylo v době, kdy jsem rozhovory ještě nedal jako na běžícím pásu, nadto v angličtině a v noci po telefonu - ale nakonec z toho sešlo, ne mou vinou. Možná bychom si nerozuměli, on v rozhovorech rád vykládá nesmysly o psaní, pláče dojetím nad svým psacím strojem a podobně, navíc nesnáší republikány. Ale ty romány stojí za to. Teď jsem se k němu v nějaké vlně vrátil, čtu znovu, co už jsem četl, důkladněji to, co jsem kdysi jen prolétl, kompletně to, co jsem kdysi odložil a samozřejmě i poprvé to, co jsem zatím minul. Je to takové nenápadné: dobře napsané, chytré, celkem pestré a inteligentní dějově, ale žádná velká zhůvěřilost. A pak: jeho opakujícím se motivem je samota, osamělost, otázka ztráty, nového začátku, mizení a budování nového života, marnosti lidského počítání. Samozřejmě, všichni jsou tam spisovatelé nebo aspoň intelektuálové, popis milostných propletenců je zábavný a tak dále. Sachs z Leviatana zmizí opakovaně, různým lidem a pokaždé jinak, Mr. Vertigo ukončí krátkou a a úspěšnou kariéru a zmizí tak veřejnosti, jeho vlastní život pokračuje asi pestře a spokojeně, přitom ale vskrytu - Hektor Mann z Knihy iluzí zmizí světu a je na tom podobně. Je tu taky otázka iluzí, vzpomínek, toho, co je nebo bylo skutečné či možné... A samozřejmě ptaní se po významu tvorby, ano i slávy, úspěchu. A samoty. A pak jsou tu drobné žerty. V Knize iluzí je zmiňován filmař, který natočil mimo jiné snímky Vnitřní život Martina Frosta anebo Toulky skriptoriem. Toulky skriptoriem jsou názvem jiného Austerova románu (vyšel ovšem až v roce 2006, tedy později, než Kniha iluzí). A film Vnitřní život Martina Frosta později rovněž vznikl, napsala a režíroval ho sám Auster (v roce 2007). Děj (skutečného) filmu se shoduje s tím, jak ho popisuje hrdina Knihy iluzí, když se na něj dívá. V románu jde o všem o snímek z roku 1946. No a protože i Martin Frost, postava z filmu, je spisovatel, zmiňuje se, že taky napsal knihu Toulky skriptoriem. V té Austerově se pak dočteme o postavě jménem David Zimmer, jako o muži , který "před třemi lety zemřel". David Zimmer je hrdinou a vypravěčem zmíněné Knihy iluzí a ve jejím závěru zmiňuje své dva infarkty a naznačuje zhoršující se zdravotní stav. Kniha iluzí vyšla v roce 2002. Ale to jen tak na okraj.

Genazino

Čtu Genazinův Deštník pro tento den a myslím na přátele, každou chvíli se mi jich vynořuje víc a víc; komu tuto knihu doporučit, koho z nich mi hlavní hrdina připomíná - generálně, či konkrétně svými některými momenty, vzletným článkem, testováním polobotek, falešný institutem pro zážitky, či prodejem na bleším trhu, připomíná, kterou přítelkyni a milenku mi svou obsesivní asociálností, kterého kamaráda svou sympatickou nemotorností, a naopak samozřejmě, tento Genazinův hrdina přivádí na mysl. // Je jich hodně. // Je vás hodně. // Doporučit přirozeně pro její literární kvality; které jsou samozřejmě vysoké, koneckonců, je to německá literatura. // Rozhodně bych ji někomu nedoporučoval: přečti si to, je to o tobě. // I když... // Kniha mě vtahuje: je brilantně napsaná, pobaví, otevírá otázky, je to oslava precizního stylu, zároveň ale: nepříjemně se zadírá pod kůži, vlastně je odporná // Nejvíc mi samozřejmě připomíná hrdina mne samotného. // já tedy (samozřejmě!) nejsem (ještě, zatím) takový zkrachovalec, možná ani takový asociál, ale on je mi vlastně sympatický, blízký. // to mi připomíná: jsou tam i možná nejlepší popisy trapného sexu. ne že by mi šlo právě o tohle. // mým tématem je už dlouho svoboda, nikoli svoboda slova, nebo vůbec svoboda v politickém smyslu, ale svoboda jednotlivce, svoboda ve vztazích (ne partnerských, nebo ne jen v nich). to všichni vědí a mektám o tom bez ustání. // druhým mým tématem, jež se hrozivě vyjevuje poslední dobou se stále větší palčivostí, je samota. osamělost. einsamkeit. a příbuzné jevy. ne že bych to až tak zažíval, je to jako s tou svobodou. něco, co neexistuje, ale všechny nás to zajímá, proto o tom pořád dokola teoretizujeme.

Pravidlo sedmi dní.

Důležitý je nepřepálit začátek. Na pondělí si nic většího nedomlouvat ani neplánovat, spíš se tak pomalu ploužit, vzít to zlehka. Splnit jednu drobnost, i to může způsobit radost. Dopoledne zaskočit do vinárny kavárny. Večer odpočinek. V úterý něco málo zvládnout, je to klíčovej den. Zbytek přesunout na středu. Ve středu si řádně odpočinout, nejlépe strávit den v hospodách. Zásadní věci odložit na příští tejden. Ve čtvrtek je poslední den, kdy se ještě dá něco udělat, tudíž není čas na hrdinství. Jen to, co nesnese odklad a mělo být bezpodmínečně hotovo před dvěma týdny, tedy jen to z toho, co je ještě třeba. A běžný denní úkoly, aby se nehromadilo víc restů, než je nezbytný. V pátek nemá nic smysl, je lepší se u soustředit na odpočinek. Však ono to neuteče. Přes weekend se nikdy nic neudělá, je lepší s tím počítat rovnou a nic si neplánovat, člověk si ušetří zklamání a stres. Respektive toho má i tak dost, neb weekend je plný dlouho plánovaných a chystaných společenských , rodinných či partnerských povinností a akcí. A když ne, jede se třeba na vejlet nebo něco podobnýho. To je leckdy fajn, ale práci to fakt nepřeje. Když se na člověka usměje štěstí, je lepší nevylejzat z domu a odpočívat. Stejně je to depresivní období. No a tak to máte furt dokola. Banality života.

Kdo, když ne my, kdy, když ne teď

Tzv. krásný nový svět už je na dosah. // děsivá cesta metrem, maně si vzpomenout na Kořínka, na Handkeho. proti mně nějakej zakrslík se zika-hlavou a obříma očima za nepadnoucími brýlemi, vedle dva středněvěcí unavení tupci s nagelovanými vlasy, o kousek dál sedí nějaká Ruska (ne paní Ruska). bych blil. // Zvláštní míra úzkosti z představy, že se někdo snaží pro tyhe lidi vybudovat lepší společnost. // svět pro čuráky. // nešokuje mě míra demence, ani míra nevkusu, to už dávno ne. kdysi dávno mě děsila pasivita lidí. ta přetrvává i u těch aktivních, protože tu svou (werichovsky: "aktivní blbec", poznamenal si na ubrousek) aktivitu míří výhradně absurdním, zcela mylným směrem a ve svých vlastních životech se nechávají vláčet // vůbec, nejlepší je stejně posedávat v příjemném podniku se skleničkou dobrého nápoje, s dobrou společností, s výhledem na město nebo na moře a ničím se netrápit // (ne nezabývat) // Kdo, když ne my, kdy, když ne teď? Nikdo. A neni to jedno? Je to jedno.

ve vaně se válející církevnické prase

co ochotnicky poulí oči v antivýkonu Jana Dolanského. // Just se dá číst pořád. // Mimochodem, a ne že by šlo zrovna o tohle, je všeobecně známo, že Xindl X má svůj pseudonym z filmu Woodyho Allena Hollywood Ending, kde se tak pojemnuje jeho syn (v originále samozřejmě Scumbag X; Ládek tak za pseudonym vděčí spíš Daně Hábový, než Woodymu.) // Samo o sobě je komické, že se maloměšťácký šosák dělající kariéru v šoubyznysu identifikuje se zelonovlasým opiercingovaným svobodomyslným umělcem z undergroundu, co na pódiu pojídá živé krysy, ale co už. (respektive jeho karikaturou ve filmu maloměšťáckého šosáka, který... ale co už) // spíš mi to připomnělo jednu historku s jednou recenzí a pár věcí, co následovalo. // Ale koneckonců, jak říká v tom filmu Scumbag X - "kritici jsou nejnižší stupeň kultury, vůbec se tím nezabývej, o mně píšou ještě horší věci - tak co, sním další krysu". takže třeba to přece jen nebyla špatná inspirace. // a v souvislosti s tím jsem si vzpomněl na tenhle dementní a2larm-style, ale celkem vtipně napsanej článek. // snažit se dostát. povinnostem, svědomí, pověsti, touhám. // Dávám vale - toulkám?

es ist halt so

Poklidné chvíle nahrazeny novým stresem ze starých nesplněných úkolů, odložených neurgentních úkolů "na později" (později již nastalo), i nových akutních úkolů. // jedna rozverná blbost více méně bez následků // silná ataka lenosti, ovšem bez příjemného vychutnávání // spousta práce, takže když má člověk volnej večer a neni ani unavenej, ani opilej, ani zasměstnanej jinde, místo svých naléhavých úkolů se samozřejmě věnuje studiu vlakového spojení mezi Almaty a Teheránem // německé intelektuální prostředí a jeho svůdnost. // pár vtipnejch historek a intrik, Pomocná stráž VB. // kocoviny, stáří, sebedojetí. a anální sex // četba starších textů vlastní provenience // za oknem postava zvěstující příchod nového světového řádu

Nervozita.

nervozní býval odjakživa a často, když se to míše ještě s pocitem hnusu až beznaděje, vzniká pozoruhodný koktejl, v němž máloco zmírní pulsující horkost // v rozporu s jistými představami býval nervozní i když chtěl něco říct, vystoupit před lidmi a vmést jim do tváře realitu; ve skutečnosti nebyla prvním cílem sebeprezentace, ale neúnosný pocit, jak se všichni koupou v nesmyslném sebeuspokojení a neuvědomují si, že jde o sračky // trapné, ano, ale tenhle romantický duch je nakonec stejně silnějším tenorem jeho úvah nežli - jakkoli nepředstíraný - provozní cynismus // "kdyžs tam zůstal sám a mlátil do toho stolu..." slova obdivu od důležitých lidí // bylo zkrátka nutno vstát a mluvit a mlátit do stolu a rudnout navzdory tomu že pohodlí by ho vedlo k posupnému uchechtnutí a jednomu dvěma trefným sarkasmům proneseným v užším okruhu přátel. // zkrátka bát se a krást, opět. // poté, co se vlivem několika událostí, potencovaných vlastním fanfarónstvím v kolaboraci s nedbalostí, ocitl opět mimo rytmus, rozjely se některé špatně nastavené procesy naplno. // díky jiným okolnostem a jisté laskavosti, nebo snad důvěře, důvěře takové, již ho snad ještě nikdo nepoctil, neskončil nijak špatně a vlastně si v hájemství gaučového pohodlí dopřává sabbatical // ten ovšem nevyužívá konečně k těm dlouho odkládaným vlastním projektům, pouze jako více či méně nervozní pauzy mezi vyzobávanými drobnými dobrodružstvími // a tím pádem mohou rozjeté procesy v jeho zahradě volně bujet // ale, druhého dne ráno: vztek, nenávist k lidem, touha po věži se slonoviny nebo aspoň kokpitu germanwings // se může lehce proměnit. například schůzkou se Starostou, který vlastní naštvaností dokáže vzbudit nadšení a elán ve zvrácené duši lokálního soudničkáře. // jedno koksové setkání jako připomenutí skutečně klíčových časů. a zrovna na prvního apríla. // blíží se jedna nekonečně nudná pitka.

Tranďák, střízlivost a bejt za celebritu.

Krásnej domáckej večer. // Zrada v hodině H. // Malé déja vu: schůzku s kumpánem naruší starý známý z Letňan, po příchodu transky, která si přišla pro pistoli, se to zvrhává ve vulgární kabaret. // K. vypráví o společném známém, novináři D., kdysi vyhozeném za to, že psal krycí pozitivní texty o své kriminální milence, z níž se vyklubal navíc chlap. Ale dobře kouřila. // Přísedící transka, jíž se vzdouvají kozy pod upjatou halenkou, a která hází fóry jak ostřílený žertéř (vysvětlení: byla přece původně chlap!), přidá k lepšímu, že taky dobře kouří. P. po vyslechnutí historky, již neznal, volá bez zaváhaní D. "Zdááár bejku, sem tě dlouho neviděl (...) nechceš se stavit? máme tu bezva transku, dobře kouří..." // Neodrazil.// Návštěva v redakci, jež se zřejmě stane mou oblíbenou a výborná a plodná debata, plná smíchu, s obskurní komickou dvojicí šéfiků. // Odjinud. // Pohledy v metru. Někdy skrývající věci, jež se pak nestanou. Teda vždycky. // Vzpomínka na malou pomrdávačku. // Půvabné hrudníky.

Ona je Italka?

Za ten měsíc, teda vlastně dva, se toho stalo... nějak moc. // Možná nejlepší pracovní dvouměsící ever - takže logicky muselo rychle skončit. // Jinak: Ostrava, jako vždycky, ale tentokrát snad ještě temnější a divočejší než kdy jindy. Nad ránem v páře, permanentně v Ikaru, dlouhé noční hovory o polykání a zase nová póza. // Dojetí. Sebedojetí. // Ovšem Berlín - k tomu se nedá nic dodat, Breidscheidplatz. // Několik pozoruhodných seznámení. // Nekolik hodně silných setkání. // a taky - jako za mlada aneb výlet ve dvou milencích do nejkýčovitějšího turistického cíle... a bylo to super. // Grandiózní cesta do Montenegra, která mi kromě jinýho připomněla, jak moc mám rád Balkán. A hory. A parta cizích novinářů, třeba tý Rakušanky, co byla vlastně Italka a uměla báječně česky. Nebo ten Španěl z Turecka, co si řikal Ilja a byl to vlastně Němec. // A série dynamických změn v Braníku. // Plody zlýčasové veselice aneb fakt nám to asi začíná. // a smrtící dvojkombinace výroků, jež ji přibližuje k ideální ženě: "nemám ráda hubený kluky" + "mně nevadí nikdy nic". // Série hodně nostalgických vzpomínání. A vůbec. Je to jak na houpačce.

Posezení s přáteli kvalitního trollingu.

Pointa minulýho postu: tak sem tý holce popřál k těm narozeninám a samozřejmě se dozvěděl, že se jí nedávno narodilo DÍTĚ. // kdo čekal něco jinýho? // události, jež neumím interpretovat, a z nich vyplývající pocity, které rovněž nepřečtu. // chvíle nečekaného poklidu // ale jinak je pravda, že kvalitní zábavu by si možná představoval někdo trochu jinak, než vyřvávání po podnicích "jdi do pičy", střídaný lichocením a vlezle prásackým rádoby balením servírky v průhledném topíku a prokládáný staccatem rafinovaně intelektuálních debat // a dnešním hostem Culture sesh je můj dobrý přítel, FAKE JAN REJŽEK. // v župan na nerezu si lakovat samorosty.

Historky z minibarů

"Tys včera někde úřadoval, viď?" // spíše temný dny naplněný nervozitou, stresem a steskem a jen chvlikama prosvěcovaný mimořádnýma pocitama zábavy se jako zázrakem prolomily aneb jak málo stačí ke štěstí aneb v tom fáru mám páru // ochutnávka těch nejlepších vín z Minnesoty // "jeho názor není podstatnej, tím se vůbec neřiď" (o šéfredaktorovi) // "máš pěknej zadek" "ale bejvalo to lepší, viď?" "ne ne, je pevnej, bezvadnej" // cestovat s google maps aneb plánování // "davide, ty seš čurák" aneb přátelská rada kamaráda režisérovi // nechat si přetáhnout záda epilátorem - ale ty výsledky! // sports sesh // minibarový povaleč

Badewelt im Nordbaden.

To je jako, když si řekneš v Dortmundu na baru "A to by šlo" // "jinak mě černoši moc neberou" // Mě taky ne// "Ty prej nemáš moc Asiaty rád", říct známému, a když ten se ohradí, uvědomit si, že si ho splet s jeho tajnou milenkou, o níž údajně ví kromě něj asi tři až čtyři lidé. nerozvádět to (=počkat si, až odejde na záchod, a pak to celé společnosti radostně vyložit), ale jasně si ji vybavit, jak si odfrkne, když podotkne "a pak začal píchat s nějakou šikmovočkou! no chápeš to? Fuj" // Výhod toho, že člověk bydlí těsně vedle svý práce, je samozřejmně mnoho - počínaje tím, že lze vstávat tři minuty před poradou, nebo taky, jak říká V. "ten tam ani nemusí chodit, páč každej ví, že bydlí 200 metrů od redakce". // Obdobnou teorii vyvíjí i Válec // v jistých kruzích kupodivu dobrá profesní pověst, Až se člověk rdí. Zvlášť při jistém pocitu - marnosti, flákání, depky a pohodičky, obtížně popsatelnej mix. // V obležení těhotných žen, žen s malými dětmi, žen na mateřské, žen na rodičovské. // "já jdu taky na mateřskou, v květnu." // Už? // platit pivo stravenkama. // potkat pepka a vulgárně se zdravit v noční tramvaji. vrátil se z plesnivě provinční franko-anglikánský Kanady do zahnívajícího bahna středoevropské nudy.

Tam je ta sprostá vrchní, ne?

Pár momentů, tak elegantně lehkých, co se vryjou na dlouho do paměti. // Zbytek je v mlze. // Pití alkoholu celkem náhodně omezeno, zato piju nějak moc piva. // A taky gorbačovů z limetkou, ale to jenom když jsem v Německu. // Rozpolcen v mnoha směrech. // Směrování k maloburžoaznímu životu: příjemný pocit z téměř každodenního nákupu cestou z práce, uzavírání životního pojištění aj. // Plánování jarní dovolené. // Nenadálá setkání, neskutečně příjemné chvíle na Kastanienallee. // Rozhovory s politiky, to si čék hned připadá jako velkej kluk. A pak hned na jedno U Hrocha, jako správnej parlamentář. // Je zajímavý, jak mají ty deprese někdy extrémní fyziologocký projevy.

Proč prostě neopustíš Džejára?

Hippícký byt v podkroví. // Jeden z ultimátních večírků. // Tři branický hospody a tolik radosti. // Doporučovat kolegům v nesnázích svého právníka. // Velice často přepadávající nečekaně silná žízeň. // Schůzka s lichotníky. // Dlouhé a geografické následky jednoho náhodného flirtu. // Těsně o fous uniklá pointa. // Koukni, jaký má dlouhý nehty - představ si, že je do tebe zareje ! Jednou sem takhle na nějaký párty skončil s holkou na hajzlu a ta mi úplně rozdrásala záda. // Mladý pár, nebo možná, což by bylo ještě lepší, mladý budoucí pár, poněkud živočišně flirtující v nočním metru. Pozorovat chlapce s krátkými rukávy a jeho vyholené podpaží. // Mladá krasavice se sebevědomým výrazem, panenkovskými řasami a oranžovými nehty.// Brzo začneme psát nový kapitoly. // Pestrý sny o jednom. Pak že není jaro.