Warum nehmen Künstler sich das Leben?

"vojtěchu, vy jste střízlivej!" // "vojtěchu, to nejde, vy byste se uchlastal k smrti už na tý svatbě" // "vojtěchu, vám ty vánoce moc nesvědčej, co? máte hodně volna a jste furt tady" // "prosimtě, přiveď jí, nebo ten varyš neodejde" // "viděla bych to tak, že začneme na snídani, pak půjdem na pivo a potáhnem to až do fáze café baru south" // "muj alkoholismus má svoje hranice" - "tvuj alkoholismus žádný hranice nemá, já tě už párkrát v nuslích viděla" // "tak se uvidíme v lednu?" - "pokud budu naživu" - "ty určitě, ty seš nesmrtelnej" // "takže jste si vlastně celý vánoce užíval s chlapama, to je krásný!" // "vojtěch mě požádal o ruku" // a jiné naivní historky z knihy knih

Richard Samko Jamrtále

Když sem se stěhoval do Fesselu, měl jsem na rtech žertovnou průpovídku, že je to kvůli tomu, abych Kesselovi zničil život. // Ve skutečnosti zničil Kessel život mně. // Jeho svobodná existence, nezatížená závazky, závislostmi a zaměstnáním, byla pro mě příliš lákavá. // Jeho permanentní pobývání doma ve Fesselu, narušované pouze občasnými pochůzkami po Fesselu, jeho vysedávání ve fessel-kiezkneipe Beim dicken, mně vábily s přitažlivostí sirén. // I já jsem se stáhl do Fesselu, přestal jsem ho opouštět a přestal jsem docházet do úřadu; Fessel se mi odměnil hlubokými duchovními prožitky. // Dostavily se halucinace, dekadence a chudoba. // Kessel žije stále spokojeným životema vysmívá se mi hesly jako "jakto, že ještě nejsi troska?"

Plnění povinností

Jedno z nejlepších nenadálých setkání u Rumlíka aneb nabíráme do Sdružení // Probuzení do bezdůvodného optimismu // tvorba & četba // umělec na vernisáži aneb "s tím nikdy nepřestanu" // "matka vyšiluje kvůli tvýmu alkoholismu" // nakouřená sudová síla // jako když odpadne balvan // a další se navalí // jakási školní besídka - nebožáci k potěše rodičů, učitelů a příbuzných se snaží nabízet jakési výrobky - vtom asi dvanáctiletý froc, obtěžkaný nabídkovým tácem s neprodejným zbožím, potká své vrstevníky: "nechceš si, vole, koupit něco za sto šedesát milionů korun?" // tamtéž, asi 12letý chlapec říká dívce - "aha, tak já jsem divnej? a proč jsi mě teda milovala?!" (v hlase vzdor až posměch), ona, se smíchem a očima v sloup odbíhá " to už taky nevim" // sen o konci světa, nebo nepřátelském převzetí nějaké instituce, nebo obojí // bodyguardem na pankrácké poště, kterou bazič opět zapomněl vystřílet // skvělé historky s pracovním názvem "námořní doprava" // nesnášim vánoční trhy, je to obdoba letních zahrádek // hlavní tvář pořadu Mistři zastaváren vypadá jak vrchní z AP pivnice dřevona // půvaby brýlatých curlerek

Podle této knihy se natáčí film

Strach bejt sám vs. nechuť někoho vidět. // Svaly se napínaly v představě piva. // neskutečná arogantní píča, štětka takovýho toho typu, co ani nechce nikoho sbalit, jen se cejtit dobře z toho, že někoho dokáže vyprovokovat. // veselej chlápek na večírku aneb "co ty tady děláš?" // pár šťastných chvil: nevývratně musí následovat pád do bahna. // zoufalství.

Hotovo. Po třech měsících extenzivní práce hotovo.

Shortly before his death, he wrote a final article which later appeared in Playboy and was titled "Nothing Works and Nobody Cares." // Uspokojení, možná i nadšení, slavnostní pocit; ale taky úleva, prázdno, pocit ukončení. A otázka, co (bude) dál. // Jako bychom dnes zemřít měli // Choutky, možnost je naplnit, dokonce dvakrát, a dát přednost lenosti a samotě // Rumcajs v růžový košili a další historky z Ohlasů písní kodaňských // Desetkrát neurotičtější Banatovich // Vznikající byznysy přátel. // Stavy střízlivost jsou poněkud nepohodlné. // Výtečná rodinná akce, se slovenskou sekcí, s libereckou sekcí, s průhonickou sekcí a celou řadou dalších lidí, Fero, Ďoďo, teta Jaruna, kapurková (již nakonec docenili všichni), silná sourozenecká akce, mnoho lahví vodky, přemlouvání abstinentů a řidičů, někdy i úspěšné, a přípitek bílým medvěděvem // to josu ještě dobrý věci. // Anita Philipsová: Obrana masochismu. Příjemná četba.

Jämmerlich. Das Ende ist immer jämmerlich.

Některé historky jsou zábavné, jiné jsou méně zábavné a ty další už nejsou zábavné vůbec. // Bavit, děsit, pohoršovat, trápit (ubližovat?). // A někdy se neděje vůbec nic. // To, že člověk potřebuje silný zážitky, aby si něco uvědomil, jsou kecy. // Stejně by nikdo nic nepochopil. // Great Gatsby má prej 220 tisíc znaků. To je dobrá dýlka. // Provazu. // Tak jako nevěrnej manžel lže milence o neustále odkládanym datu rozchodu s manželkou, lže si člověk o odhodlání zemřít. // Pár dní jen tak chodit ulicema a zpívat si, třeba Karvinou. // Těšit se na věci, které nenastanou, netěšit se na ty, které nastanou, a pořád sem nebyl v café baru Satelit. O hospodě Sparta v Michli nemluvě. // Válec převzal štafetu a je teď vtipnej, Bakič převzal štafetu a ... // No nechme to bejt. Pár dní už jsem nebyl v Karlíně. I když... vlastně ani ne. // Síla přátelství.

A vsadil se s nim o to pětikilo, že mu ho do půlnoci ukradne

Zážitky, které rozzáří. A o kterých se nemluví. A nebo... jen trochu. Ejakulajda. // Miluju Sdružení, ale pořád nejsem doma rád. // Miluju Sdružení, zejména pak U družstva Ideál a nově vznikající podniky, třeba galerie. // Opatov. Je to hlubší, než se zdá. // Napsat silně konzervativní esej. // Lucerna. Nikdy jsme tim fetišem netrpěl, měl jsem rád akorát Ignis a pak samozřejmě jednu servírku z tý kavárny. Onehdá jsem byl v bytě K. a musím uznat, že to má něco do sebe. Ty střechy. Vzpomínka na to, jak nebožtík děd, kterej to měl za bolševika pod palcem, sliboval mejm rodičům, že jim tam zařídí byt. Dětství v Lucerně, navíc v 80.letech, to by mělo určitej styl. // Asi by muj život i dneska vypadal jinak. Skoro jako po tom neuskutečněným dvouletym pobytu v Alžíru v devadesátejch. O kterym tak rád vyprávim. // Sedět v sobotu do poledně Na Paloučku. Ze začátku dobrý, než začli chodit lidi na "oběd". co to je vůbec za módu? // Pár dní psaní. Spokojenost. // Everything is sex.

Humanisti z ulice Zděšení

Dal bych si barbecue omáčku. // Mexičan na baru, kterej postupně zjišťuje, že všichni kolem uměj španělsky, včetně výčepáka. // "Co je to za lidi?" aneb na Waida už jsou všichni zvyklí, ale na odiv dávaný cynismus Wolhraabeho a Komodora vzbudil zděšení u našich idealistů // ten člověk má nulovej humor, moc nechybělo a dal ti do držky. // Setkání s N., v nádherné formě a v diskursu lichocení. // A jiný ... holky. // Když nejsou poctivé, tancuje se s kurvama. // krásnej a inspirativní příběh známýho, kterej "teď dva roky moc nepracoval" a "propíjel tak čtyři pět litrů za tejden" - "byly i tejdny, kdy sem si každej večer přitáh domu jinou holku. Když se mi v pondělí nabízela osmá, tak jsem si řek a dost" // ale stih si koupit kavárnu, pozemek a auto. aneb co dokáže taková prkotina jako "prodal jsem nemovitost..." // prej byly volby.

Wolfgangs feuerrotes Spielmobil

Historky o požárech a čekání na nádraží in the middle of nowhere. // Cynický smích od Rumlíka. // Historky ze Slovenska // Nostalgická setkávání // Plány vejletů // Lehké bezpeněžno // Sympatické bistro "U dna" // měli bychom mu dát novou přezdívku? myslíš třeba.... DEBIL? // obskakován mladými děvčaty, setkání s motocyklovým závodníkem alias filharmonikem a plejáda politických hvězd aneb po čase zas v televízii // přečíst si Fabera... (?) // Opatov, jak po letech. // Seriálový syndrom: stáhnout si pro info nějakej pilot. Náhodně si ho pustit, být zaujat, vtažen do děje. Snaha stáhnout další díly přichází vniveč: nefunguje net. zrovna teď! otrávenost. později, již u netu, zjistit, že si tehdá nestáhl jen pilot, ale celou sérii..... // udělat z menzy na koleji Podlí, která vypadá jak krematorium, divadlo. //Libeřské lahůdky. // Do konce října dopíšu román, pak hned začnu psát další... a pak ať mě třeba přejede tramvaj // novozélandský štamgast u rumlíka, co zná taky café bar south

Druhý podzim ve Sdružení

Jezerka se zahalila do barevného listí. // Loni to bylo nadšení, smíšený s objevováním, nostalgií a nervozitou. Letos je to o dost temnější, ale taky uklidňující. Sdružení člověka drží při životě. // Villon byl ve vězení několikrát, Caravaggio byl dokonce vrah, Balzac a Wagner celej život utíkali před věřiteli a takovej vzor konzervativců Churchill byl prakticky celej život zadluženej. Ibsen se nestaral o svý nemanželský děti a Strindberg žil v podivnejch vztahovejch propletencích, Pasoliniho rozjezdil autem na kaši homosexuální prostitut. Ale třeba Henry James prožil zcela normální, konservativní život, naplněný psaním knih. Dílo se životem souvisí, ale neomlouvá ho ani nevysvětluje. // Rodinný oběd aneb "když máš za mladšího bratra ministerskýho předsedu, vidíš svůj vlastní život v nepříjemné perspektivě. // Čtyři dny ve vlaku odstaveném v Německu kvůli bouři Xavier strávila trojice Čechů. Kuchař a dva číšníci se během nich podle listu Hagenower Kreisblatt živili převážně zásobami v jídelním voze a pivem.

Deset malých žluťásků

A neni s tebou kvůli penězům? -To těžko. A jestli jo, bude mít rude awakening. No, míval jsem hodně peněz. Než jsem se dvakrát rozved. // Ve snu se mi zdálo, že mi odpadly barevný knoflíčky od saka. Všechny. Ráno po probuzení, si na to vzpomenu při pohledu do skříně a měn kontroluju, že knoflíčky tam jsou. Vezmu si ten den stejnak jiný sako, je zima, chci se zapnout a hle: jeden knoflíček chybí. // V tramvaji, manželé, starší. Žena sedí, muž nad ní. Muž hází politické proklamace - Měli by je všechny zavřít. - Udělaj si ze všeho kšeft, to snad neni pravda. -Porč by měla těžbu dělat soukromá firma? apod., bez dalšího komentáře nebo souvislosti. žena nereaguje, občas vydá neurčitý zvuk na znamení souhlasu. rozmluví se na účet dívky na zastávce, která má vlasy způli růžový a způli zářivé modrý. "to už je moc". // Jsou věci, který nemá smysl rozvíjet. // Rozverné debaty na téma fekální transplantace, MHC, aj.

Zamilovat se.

Ten den, kdy jsem publikoval ten předposlední příspěvek, jsem konečně začal psát něco mnohem zábavnějšího a důležitějšího. // Dny, kdy se neděje nic, dny, kdy se toho děje moc, a dny, kdy se střídá deprese se stresem. // Přátelé, co se obávají o můj život. // Jiní, co se domnívají, že moc piju. // Jedinečný sobotní "pub crawl" s přáteli: poctivá 14ka v Bullerybynu. // Festival proběh i přes absenci. Divoký program s přáteli z nejvěrnějších. // Dekadentní noc v A Studiu Trubín. // A svatby. Mám je rád. // Výtečná cesta vlakem, prohlídka města, vlastivěda s Waidem, sídlo KSČ, obřad, restaurant ZAGOR pak to hlavní: ryzí dekadentní zábava s ním, s ní a s očekávaným hostem, nemluvě o slivovičce, hruškovičce, fernýtku. Tanec. // Je milý potkat po létech dávno oblíbenou spolužačku (značka: ve 13 sem se snažil sbalit její kamarádku). Ukazuje se, že vystudovala medicínu. Tvůj obor? (no jistě, jak jinak): psychiatrie. Hovory, tance a obtěžování hraničního druhu. // La valse a mille temps. // Konec baviče // Uhlí, moc a prachy. // Něco by to chtělo.

Souostroví promarněných nadějí, Bloemfontein

"Mám rád sport, posezení s přáteli, hory, večírky, alkohol a kluky." Vyber si jen něco. // Moravský kohout: červenej vermut, slivovice a fernet. // Despite living in Catalonia, he did not learn either Spanish or Catalan. "I don't want to learn the language," he said, "I don't want to hear what the price of meat is." // Á propos, že Sharpe je už čtyři roky mrtvej, jsme zjistil teprvá dneska. // Nick Hronby má v jednom ze svejch slabších románů postavu šloupkaře místních noviny, který se tituluje Nejrozzuřenější muž v Holloway, ale až na pár fórů z toho moc nevytěžil a záhy téma opustil. // Hornby má vůbec průměrný romány, takový, co se víc hoděj jako nmět na film, ne že by to bylo špatně napsaný, ale krom toho, že to neni literatura, to narozdíl od opravdu dobrejch humoristů, jako Wodehouse, Lodge nebo právě Sharpe, to postrádá skutečný kvality. Je to takový to konzumní čtení na deku, maximálně. // Viewegh byl kdesi přirovnáván k Hornbymu, nebo se k němu dokonce přirovnával sám, ale ani jeho nízký úrovně lehkosti a vtipu přece jenom nedosáhl. // jako v dotazníku dr. von Blimensteinové: kolikrát denně masturbujete? možnosti rozesazeny od "pětkrát" po "pětadvacetkrát". // Válcův pracovní pátek. Dotktorův pracovní pátek, doktorovo pracovní pondělí. // Ehm, moje pracovní dny. // Svobodný stát (anglicky Free State, afrikánsky Vrystaat) je provincie Jihoafrické republiky. Vznikla přejmenováním Oranžska po začlenění bantustanu QwaQwa v roce 1995. // Čoklík z provincie.

Hranoly lichoběžníkového bokorysu

"Luxus má mnoho podob, může to být třeba stěna z onyxu ve světlém a velkoryse navrženém obytném prostoru, vlastní kinosál, schodiště ze skla, krb obložený labradoritem, křeslo v chesterfieldském stylu z Nappa kůže nebo inteligentní systém řízení domácnosti, který vám ušetří čas." // Nějak se vytrácíš ve vrstvách ironie má lásko // Film Sám doma a opilý // Hyperinflace vkusu // Čekání na zázrak, čekání na smrt, čekání na znamení (čekání na zastávce na znamení) // čekání v hospodě na zastávce // Hérakleitos: Dav je špatný // "naučila jsem všechny svý barmanky a barmany tetovat, oni se teď scházej a navzájem se tetujou" // a jiný historky. // zvláštní, pořád mi udělá radost, když mě někdo z ničeho nic pochválí, že jsem vtipnej. // Ješitné ženy - kapitola sama pro sebe

Místo zubů referát

Náhlé prozření. // Chvíle, na hraně. // Když není návratu, a člověk se přece vrátí. // Pochopení smyslu věčného kolotoče. // Přijímání // Porozumění // Tetování // Neočekávaný dýchánek a pak ještě několik dalších // Šibalské úsměvy // Smrtka // A žerty (stranou). // Ale taky vtrhnutí na cizí svatbu, proběhnutí fontánou, zpěv Islands in the stream. // Pocit prohry, následovaný ale milým sektáním // Únava, lenost, bezodkladnost. // Vzpomínky, stará videa, fotografie z dávno zapomenutých historek. // Seriál milostných repríz pokračuje. Vlastně blbost. // Snění o šedesáti knihách. // A taky - Tabucchi, Busi, Mandler, Pujman, Aldiss, Kazan, a překvapivě Vančurák (Útěk do Budína, no ovšem). Chvilka euforie po održení ode dna. Ale rozplavat se nemůžu. // Jasnější než tisíc sluncí. Směs vedra, provozu a nervozity. // Alkoholismus

Ten váš kamarád, kterýmu říkáte Prase

Dojezdy pro hvězdy. // Výměna svatebních historek. // Banatovich: "Teodor Biškek" já: "Almaty Mahlerová" // Král Fear. // Na východ od karavanseráje // bizarní sen s lowry-lynch-cronenberg momenty, samozřejmě z výjevy ze Sdružení a známého města na pomezí mezi sedmdesátkovou vídní a fiktivní varšavou. klíčový prvek, trpajzlík, jenž je guru a legenda, vyskytuje se osobně i na plakátech, zejména se sloganem-životním heslem, psaným (a skandovaným!) jakousi bizarní angličtinou, již asi nejsem schopen reprodukovat. Postupem času vyjde najevo, za potlesku ostatních, že toto heslo znamená "nic nemá význam". opakování, nadšení, všeobecná radost, potlesk. // to takhle jedeš metrem a náhodou tě osloví nějaká holka coby starýho známýho, tápeš, snažíš se vyhnout detailům, výměna neutrálních frází. Přitom stoupá vnitřní zmatek - "nedávo jsi mi psal, já neodpověděla.." - není to žert, obratná mystifikace? Furt nevíš, nemáš se čeho chytit. Až pak padne zmínka o městě P., odtamtud nikoho jinýho neznáš! No, že člověk nepoznává lidi nebo zapomíná, je celkem běžný, ale tohle přžece nebyla banalita. Jméno se nejdřív zapomíná, pár piv tu fotku vyleští, zpívá Pospíšil, ovšem právě jméno jsi nezapomněl. Vystupuješ jdeš trochu jako omámený a přemítáš o tom, že to vlastně tehdy nebylo v tý posteli marný a že i dneska má celkem jiskru... // Čím to, že jsem si vždycky začínal se staršíma ženskejma? // Koukám, že vás Hackl pořádně rozberal. // V horách nostalgie, v údolích vzpomínek, na březích rozhodnutí.

Skutečná událost

Friends will be friends // Fintový poradce hraběte Hackera // začalo to samozřejmě dávno a jinak, nicméně neškodí připomenout jeden milník, už proto, že jsme byl tzv. u toho; a samozřejmě bych zmínil i trenažér zábavy i sentimentu v této podobě. // gejzíry sentimentu, dojetí a sebedojetí, to vše v zálivce toho nejjemnějšího a nejprimitvnějšího humoru. tuny chlastu, řev pozounů, tanec, zpěv, řev paviánů, potlesk, hlasitý smích - a pot. // příběhy, počátky příběhů, to všechno heroin, doba před deseti lety i jindy. // utajovaný a precizně realizovaný příjezd nečekaného hosta: návraty Ester Kočičkové. // Velký učitel, Foma s dětmi s neopakovatelnou mimikou, pan Horáček, pan Pravda (Gerloch), tlustší Pavel Vítek, matka nevěsty model Marie Reslová, pan Burns, Martha a Tena Elefeteriadu, Haselhoff, Peter Banatovich, Nathan Lane, Zach Galifianakis, Marián Čalfa // "všimli jste si, jak ztloustla?" // neobratné pokusy o galantní oplzlost, tak aby bylo jasné obojí // hovory o transkách, líčení sexuálních praktik, invazivní žena, historka o posrání se v taxíku // předcházelo tomu další utajování a jinačí večírek: rozlučka // je to všechno samozřejmě potlačování, skrývání, odmítání, tradiční maskulinní brzda, obecná mužská vize (ÖMV), lekce autenticity a prožívání jsou nutností. // jsme starý, jsme sentimentální, ale furt je s náma prdel. // nebude se mi odsud chtít, až budu starej. // Byl jsem na jedný svatbě.

Žít jako Lowry

ale psát jinak // psát do Lotyšska aspoň dopisy // pusa na tvář, která je nejsladší // odpor k mladým lidem // mluvit německy jako prasata // host, který neopouští hospodu, ani když je zvařeno a zhasnuto // snít // smska, která zahřeje // nové krycí jméno: Spolupracovník // very high noon // a přírodní bílá barva na záda - opět // divadelní historky // "ale nevim, jestli by se ti chtělo makat"

Nad Havlem

Ulice Perlitová // čtenáž // opakované připomínání scény s trpaslíkem // balkonový večírek // nějaké ty soukromé ožíračky // k zvláštní směsi stresu a nudy se občas přidává destilované zoufalství // už nikdy spánek // ponořit se do už-ani-ne sebelítosti // časy, kdy je všem všechno jedno a nic je nezajímá. // vyšehradská čtvrť Výtoč. // opilecké sebedojetí a starý časy

Zůstat až do konce zcela bez úřadu

Zahradní hovory o synchronicitě. // Uprostřed úvah kde život náš je v půli se svou poutí a co s tím podniknout. // Možná byla pravá chvíle na toho Cosseryho. "vedl život sestávající čistě jen ze zábavy a tvůrčí zahálky, v tom byl lepší než Cioran"; "žil svobodně díky velkorysosti přátel a pár autorským právům" // koneckonců, k tomu Cioranovi: "Od této chvíle se jeho skrytá existence odehrává v zatuchlých hotelových pokojích a pokojících pro služky. Cioran se totiž netajil, že za svůj hlavní životní úkol si vytknul vyhýbání se poctivé práci. To se dodatečně ukázalo správným a navíc i užitečným řešením." // Míval rád noci, ale dneska přinášejí hlavně pot, pochybnosti a probouzení z děsivých snů. // Jede metrem, vedle něj stojí dívka nebo snad mladá žena; přistupuje jeho otec - ačkoli ho zdraví, nevšímá si jej a jde rovnou za onou dívkou; ukazuje se, že jde o jeho milenku. O něco později: opět jede metrem, opět vedle něj stojí (jiná) dívka. Věnuje jí trochu pozornosti, něco v ní ho láká. Opět přistupuje jeho otec, tentokrát ho zdraví jako první a s touto svou milenkou jej seznamuje a společně tráví několik chvil. Později se ocitá na místě, kde byl ve snech již mnohokrát, na rozlehlém náměstí, rušné tříédě a velké kancelářské budově, postupně sám a doprovázen sestrou a později matkou; místo neexistuje, mohlo by být v nějakém německém městě, ovšemže podvědomě jde o Berlín; volá mu kamarád a řeší s ním praktické problémy, které reálně existují: probuzení se blíží. // S Cosserym aktualizovaná vzpomínka na Piňeru, zejména to, jak šlo coby začínající mladík rychle vystřídat redakce něolika kulturních časopisů, ve 40.letech, v Havaně. Maně vzpomíná na "monolog o latinskoamerické literatuře." // Ach, ta krásná odpoledne v Merkuru // Najdi si nějakou bohatou a tlustou holku.