Zobrazují se příspěvky se štítkemcossery. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemcossery. Zobrazit všechny příspěvky

středa 18. října 2017

Wolfgangs feuerrotes Spielmobil

Historky o požárech a čekání na nádraží in the middle of nowhere. // Cynický smích od Rumlíka. // Historky ze Slovenska // Nostalgická setkávání // Plány vejletů // Lehké bezpeněžno // Sympatické bistro "U dna" // měli bychom mu dát novou přezdívku? myslíš třeba.... DEBIL? // obskakován mladými děvčaty, setkání s motocyklovým závodníkem alias filharmonikem a plejáda politických hvězd aneb po čase zas v televízii // přečíst si Fabera... (?) // Opatov, jak po letech. // Seriálový syndrom: stáhnout si pro info nějakej pilot. Náhodně si ho pustit, být zaujat, vtažen do děje. Snaha stáhnout další díly přichází vniveč: nefunguje net. zrovna teď! otrávenost. později, již u netu, zjistit, že si tehdá nestáhl jen pilot, ale celou sérii..... // udělat z menzy na koleji Podlí, která vypadá jak krematorium, divadlo. //Libeřské lahůdky. // Do konce října dopíšu román, pak hned začnu psát další... a pak ať mě třeba přejede tramvaj // novozélandský štamgast u rumlíka, co zná taky café bar south

čtvrtek 24. srpna 2017

Hranoly lichoběžníkového bokorysu

"Luxus má mnoho podob, může to být třeba stěna z onyxu ve světlém a velkoryse navrženém obytném prostoru, vlastní kinosál, schodiště ze skla, krb obložený labradoritem, křeslo v chesterfieldském stylu z Nappa kůže nebo inteligentní systém řízení domácnosti, který vám ušetří čas." // Nějak se vytrácíš ve vrstvách ironie má lásko // Film Sám doma a opilý // Hyperinflace vkusu // Čekání na zázrak, čekání na smrt, čekání na znamení (čekání na zastávce na znamení) // čekání v hospodě na zastávce // Hérakleitos: Dav je špatný // "naučila jsem všechny svý barmanky a barmany tetovat, oni se teď scházej a navzájem se tetujou" // a jiný historky. // zvláštní, pořád mi udělá radost, když mě někdo z ničeho nic pochválí, že jsem vtipnej. // Ješitné ženy - kapitola sama pro sebe

neděle 16. července 2017

Žít jako Lowry

ale psát jinak // psát do Lotyšska aspoň dopisy // pusa na tvář, která je nejsladší // odpor k mladým lidem // mluvit německy jako prasata // host, který neopouští hospodu, ani když je zvařeno a zhasnuto // snít // smska, která zahřeje // nové krycí jméno: Spolupracovník // very high noon // a přírodní bílá barva na záda - opět // divadelní historky // "ale nevim, jestli by se ti chtělo makat"

středa 5. července 2017

Zůstat až do konce zcela bez úřadu

Zahradní hovory o synchronicitě. // Uprostřed úvah kde život náš je v půli se svou poutí a co s tím podniknout. // Možná byla pravá chvíle na toho Cosseryho. "vedl život sestávající čistě jen ze zábavy a tvůrčí zahálky, v tom byl lepší než Cioran"; "žil svobodně díky velkorysosti přátel a pár autorským právům" // koneckonců, k tomu Cioranovi: "Od této chvíle se jeho skrytá existence odehrává v zatuchlých hotelových pokojích a pokojících pro služky. Cioran se totiž netajil, že za svůj hlavní životní úkol si vytknul vyhýbání se poctivé práci. To se dodatečně ukázalo správným a navíc i užitečným řešením." // Míval rád noci, ale dneska přinášejí hlavně pot, pochybnosti a probouzení z děsivých snů. // Jede metrem, vedle něj stojí dívka nebo snad mladá žena; přistupuje jeho otec - ačkoli ho zdraví, nevšímá si jej a jde rovnou za onou dívkou; ukazuje se, že jde o jeho milenku. O něco později: opět jede metrem, opět vedle něj stojí (jiná) dívka. Věnuje jí trochu pozornosti, něco v ní ho láká. Opět přistupuje jeho otec, tentokrát ho zdraví jako první a s touto svou milenkou jej seznamuje a společně tráví několik chvil. Později se ocitá na místě, kde byl ve snech již mnohokrát, na rozlehlém náměstí, rušné tříédě a velké kancelářské budově, postupně sám a doprovázen sestrou a později matkou; místo neexistuje, mohlo by být v nějakém německém městě, ovšemže podvědomě jde o Berlín; volá mu kamarád a řeší s ním praktické problémy, které reálně existují: probuzení se blíží. // S Cosserym aktualizovaná vzpomínka na Piňeru, zejména to, jak šlo coby začínající mladík rychle vystřídat redakce něolika kulturních časopisů, ve 40.letech, v Havaně. Maně vzpomíná na "monolog o latinskoamerické literatuře." // Ach, ta krásná odpoledne v Merkuru // Najdi si nějakou bohatou a tlustou holku.

pondělí 3. července 2017

O zarputilém praseti, které si šlo svou vlastní cestou

"vyznavač filozofie lenosti, obývající padesát let stejný hotel" // "postavy namísto revolty za cenu minimální námahy dosahují nerušené radosti ze života" // "odpor k ponižujícímu pracovnímu prostředí vycházel z jeho přirozených aristokratických sklonů, jichž si však nebyl vědom" // lenost i na čtení, na setkávání se s lidmi; na spánek // nebylo od věci, že v noci na ten den se mu zdálo zrovna o dávno zapomenuté historce se schůzkou s člověkem, o němž sice mnohokrát vyprávěl, ale už ho nikdy znovu neviděl - ve snu navíc spojeno nesouvisející, ale průzračnou asociací - a ráno pak tohle // jemná excitace aneb jak u Greena // pár záblesků zadnic a zadniček // utopení, utápění, macerace, nakládání // líh