Souostroví promarněných nadějí, Bloemfontein

"Mám rád sport, posezení s přáteli, hory, večírky, alkohol a kluky." Vyber si jen něco. // Moravský kohout: červenej vermut, slivovice a fernet. // Despite living in Catalonia, he did not learn either Spanish or Catalan. "I don't want to learn the language," he said, "I don't want to hear what the price of meat is." // Á propos, že Sharpe je už čtyři roky mrtvej, jsme zjistil teprvá dneska. // Nick Hronby má v jednom ze svejch slabších románů postavu šloupkaře místních noviny, který se tituluje Nejrozzuřenější muž v Holloway, ale až na pár fórů z toho moc nevytěžil a záhy téma opustil. // Hornby má vůbec průměrný romány, takový, co se víc hoděj jako nmět na film, ne že by to bylo špatně napsaný, ale krom toho, že to neni literatura, to narozdíl od opravdu dobrejch humoristů, jako Wodehouse, Lodge nebo právě Sharpe, to postrádá skutečný kvality. Je to takový to konzumní čtení na deku, maximálně. // Viewegh byl kdesi přirovnáván k Hornbymu, nebo se k němu dokonce přirovnával sám, ale ani jeho nízký úrovně lehkosti a vtipu přece jenom nedosáhl. // jako v dotazníku dr. von Blimensteinové: kolikrát denně masturbujete? možnosti rozesazeny od "pětkrát" po "pětadvacetkrát". // Válcův pracovní pátek. Dotktorův pracovní pátek, doktorovo pracovní pondělí. // Ehm, moje pracovní dny. // Svobodný stát (anglicky Free State, afrikánsky Vrystaat) je provincie Jihoafrické republiky. Vznikla přejmenováním Oranžska po začlenění bantustanu QwaQwa v roce 1995. // Čoklík z provincie.

Hätte, wäre, wenn.

"Oni si o nás myslej, že v těch hospodách nepracujeme" Klasická a pravdivá věta kolegy je mnohokrát prověřena praxí. Ale přesto, tahle práce má natolik nehmotný výsledky, že se pak musí ještě trochu zpracovat. A to už v hospodě nejde a někdy v důsledku hospody k tomu nedojde. "Většina lidí se potřebuje soustředit, ty se asi potřebuješ rozptylovat" řekl mi kdysi dávný přítel. No... jestli já nebudu jenom línej. Rozlišovat mezi výmluvama a trefným pohledem přímo do očí reality je někdy náročnější než poznat tlustý lidi. Hlavně je to všechno jedno, jak praví jiná klasika.
Jasně, zajít ještě na tenhle večírek, udělat ještě tuhle akci, dokončit ještě tuhle věc. Vyrazit támhle, ještě jednou navštítivit město I., ošukat dalších deset lidí, napsat ještě tuhle knihu, napsat vůbec nějakou knihu. Vyřešit tohle, aby si snad někdo nemyslel, že je to kvůli tomu... Když se chceš někoho zbavit, stačí mu to většinou dost důrazně říct. Nemusíš se hned zabíjet.
A když je všechno jedno, je taky jedno, jestli seš živej nebo mrtvej. Takže vlastně důvod se zabít neni nikdy. Nemyslím, že bychom se lišili od strojů - tedy nějak zásadně.

Po zarostlých stezkách

26.května se na Norholmu objevil policejní náčelník z Arendalu a sdělil mi, že mně a mojí ženě bylo uloženo třicetidenní domácí vězení. Předem mě nikdo neupozornil. Žena mu na jeho žádost vydala mé střelné zbraně. A pak jsem náčelníkovi musel napsat, že vlastním ještě dvě velké pistole z poslední olympiády v Paříži, ať si je vyzvedne, bude-li chtít. Zároveň jsem dodal, že domácí vězení snad nemusím chápat doslovně, ke statku přece patří rozsáhlé pozemky, které potřebují péči. Po nějaké době si pro pistole přišel zaměstnanec krajského úřadu v Eide.