Podle této knihy se natáčí film

Strach bejt sám vs. nechuť někoho vidět. // Svaly se napínaly v představě piva. // neskutečná arogantní píča, štětka takovýho toho typu, co ani nechce nikoho sbalit, jen se cejtit dobře z toho, že někoho dokáže vyprovokovat. // veselej chlápek na večírku aneb "co ty tady děláš?" // pár šťastných chvil: nevývratně musí následovat pád do bahna. // zoufalství.

Skutečná událost

Friends will be friends // Fintový poradce hraběte Hackera // začalo to samozřejmě dávno a jinak, nicméně neškodí připomenout jeden milník, už proto, že jsme byl tzv. u toho; a samozřejmě bych zmínil i trenažér zábavy i sentimentu v této podobě. // gejzíry sentimentu, dojetí a sebedojetí, to vše v zálivce toho nejjemnějšího a nejprimitvnějšího humoru. tuny chlastu, řev pozounů, tanec, zpěv, řev paviánů, potlesk, hlasitý smích - a pot. // příběhy, počátky příběhů, to všechno heroin, doba před deseti lety i jindy. // utajovaný a precizně realizovaný příjezd nečekaného hosta: návraty Ester Kočičkové. // Velký učitel, Foma s dětmi s neopakovatelnou mimikou, pan Horáček, pan Pravda (Gerloch), tlustší Pavel Vítek, matka nevěsty model Marie Reslová, pan Burns, Martha a Tena Elefeteriadu, Haselhoff, Peter Banatovich, Nathan Lane, Zach Galifianakis, Marián Čalfa // "všimli jste si, jak ztloustla?" // neobratné pokusy o galantní oplzlost, tak aby bylo jasné obojí // hovory o transkách, líčení sexuálních praktik, invazivní žena, historka o posrání se v taxíku // předcházelo tomu další utajování a jinačí večírek: rozlučka // je to všechno samozřejmě potlačování, skrývání, odmítání, tradiční maskulinní brzda, obecná mužská vize (ÖMV), lekce autenticity a prožívání jsou nutností. // jsme starý, jsme sentimentální, ale furt je s náma prdel. // nebude se mi odsud chtít, až budu starej. // Byl jsem na jedný svatbě.

O zarputilém praseti, které si šlo svou vlastní cestou

"vyznavač filozofie lenosti, obývající padesát let stejný hotel" // "postavy namísto revolty za cenu minimální námahy dosahují nerušené radosti ze života" // "odpor k ponižujícímu pracovnímu prostředí vycházel z jeho přirozených aristokratických sklonů, jichž si však nebyl vědom" // lenost i na čtení, na setkávání se s lidmi; na spánek // nebylo od věci, že v noci na ten den se mu zdálo zrovna o dávno zapomenuté historce se schůzkou s člověkem, o němž sice mnohokrát vyprávěl, ale už ho nikdy znovu neviděl - ve snu navíc spojeno nesouvisející, ale průzračnou asociací - a ráno pak tohle // jemná excitace aneb jak u Greena // pár záblesků zadnic a zadniček // utopení, utápění, macerace, nakládání // líh

Better than be a product of the old button-puncher à la Ibsen

Když řiká Zdenál, že Berlín je město-palimpsest, které se neustále přepisuje, není v něm tak ani nic historického (jen stopy), ani nic původního (jen tušené stíny), ani nic trvalého (kromě neustálé změny), tedy město v pohybu, což mu dává jednu za základních faset jeho specifičnosti, pro Budapešť je výmluvné, že jde o město, které naopak vzniklo naráz, v rámci krátkého časového úseku a i když je složeno ze tří původně samostatných a samozřejmě odlišných částí, fakticky má jednotný, neměnný charakter. Což podtrhuje i skutečnost, že výstavní baráky z přelomu 19. a 20.století jsou až na pochopitelné výjimky typu parlamentu, této stavby-svatebního dortu, tohoto pomníku maďarskému vlasteneckému moumentalismu, vesměs zaprášené, zanedbané a daleko víc než opravené prachtvolle gebäude někde ve Friedrichshainu a ano i na Vinohradech ilustrují ty vzpomínky na staré zlaté časy. To je symptomatické, protože určujícím prvkem maďaristiky jakožto zcela svébytného přístupu k životu je práve melancholie, nostalgie, vzhlížení k minulosti, která je přitom vlastně nevábná, odtud proslulý maďarský smutek, který na venkově dostává nádech čirého zoufalství a totální nehybnosti. Právě tenhle pocit pak jasně prostupuje maďarskou literaturou a filmem, s občasnými výystřelky k až bernhardovskému vzteku (což je zas vidět na současném maďarském divadle, ale jen do určité míry). Směs uherství a monarchistického okouzlení s balkánským elementem je doražen bolševikem v pozoruhodný mix, který jinde v okolí nepotkáme. A samozřejmě ten jazyk, jako hrdý prvek izolace, jako štít, nesený nadšeně po staletí navzdory všemu a vedený jako jasný znak výlučnosti. A to důležitý vždycky na prvním místě, v datech i jménech, koneckonců i ve slovosledu. Takže ve všem zdánlivém chaosu a bizáru je nakonec skrytá logika. Protože stejně jako to, co vypadá zaprášeně a zanedbaně, je nakonec krásný, to, co vypadá jako náhodná změť a chaos je nejpřísnější rozum. Pak si maďaristika může klidně dopřát takový absurdity, jako je demonstrace o půlnoci. A pěknou estetiku 70.let. A neliberální demokracii. // Jistě by se dalo mluvit o Budapešti jako party-městě, jako o kolotajícím duchu kulturního a společenského života, kde je vždycky kam zajít, ale má to navíc ten umaštěný východoevropský nebo až balkánský pel, oproti příliš spořádanému a drahému západu, ale to je myslím jen módní klokot a koloc. // Ale ta nafetovaná zpěvačka s účesem typu Johana Švracová, co se válela po podiu a extaticky ječela do mikrofonu za zběsilého tempa bubeníka během jednopísňového koncertu neznámé kapely, ta si to dávala skvěle.

V případě, že subíkovi nasadíte roubík, tak se ani nemusíte dozvědět, že už opravdu nedýchá.

Buřty, pívo, nenávist. // Vztek, nasranost, přednasranost. // Rodinné diskursy, dopředu otravné, v realizaci nakonec relativné přijatelné, místy i příjemné (ano, alkohol), aby se to nakonec posralo zcela novým, nepředvídatelným směrem. Aneb telefonáty matky s její matkou a následné telefonáty mně o telefonátech s její matkou (bizarní přesmyčka: "jak já ti rozumim, mami..." - no, ale říct to nemůžete, že jo. a navíc je v tom samozřejmě rozdíl - generace zkušeností navíc dělá svoje). // Herečka Candy Apples se ve filmu Gangbang 2000 snažila překonat 2000 souloží, avšak natáčení bylo ukončeno policií poté, co obsloužila 743 partnerů. // Tejden chlastání - pondělní konírnička, ale zvlád sem zajít ještě na poštu, usnul sem v půl devátý na gauči. út - na vejletě, jedinej den, kdy se pilo jen rekreačně. středeční start ve dvě s bavorákem v café baru south, a pak už to jelo, akráč, aperoly v kampusu, znova akráč, boudoir. // čt sem nechtěl pít, páč byla spousta práce, takže sem po návštěvě u sestry (pět slivoviček), pak zašel samozřejmě na jedno v boudoiru, návrat v jednu, spánek, ráno stres. pátek den na hovno, večer bylo třeba se odměnit za to, jak jsem to pěkně zvládnul. ale zrovna když sem se začal rozjíždět, šli čuráci domů. sobota - rodinná akce s účastí 60% slivovice (dvou lahví) a tří lahví červenýho (to nějak nikdo jinej nepil) - a dneska? nepiju a náladu mám na hovno. aha? // I’ve been thinking about my sexuality lately. Not in a “must figure this out” kind of way, more in a rambling kind of experimental way. Due to circumstances, I can date whoever I want right now, and I’m in an environment where I can experiment. That lends itself to musing thoughts and possibly new situations. //

Ist Merkel die Tochter von Hitler?

Bavorský Hofbräu. // Absence Kroce, otvírání jídeláku. Ráno hnusně chčilo, první pivo vypito ještě před příjezdem do Hamburku Holešovic. // Jako první zajít do Ullricha pro náruč plnou gorbačovek a následně tradičně do Karree Treff, který praskalo ve švech. // Plnění tradic, automaty, lotto. // Co hodláš dělat s těma ženskejma? // obvyklá vzpomínka na fotografku, s níž jsme se kdysi potkali nedaleko rathausu schöneberg // rathaus steglitz a válcovo nadšení // výtečné historky z advokátních kruhů // výtečné kuře na gerlicu // pračka na čuráky na slesisches tor // hospoda, kde se dalo válet // anketa v ulicích a občanský aktivismus v noční tramvaji // letos bylo nějak málo kurev // a samozřejmě koncert. devadesátiletí vycévkovanci o francouzských holích, minimalistický dirigent, ultimátní mrdny a poskakující kozy, tlusták s trupmetou, cikán, nafetovaný závěr ve stylu ryana harrisona // odpolední setkání u Elefantů - rozjetý báby, parta nácků připravujících se před jízdou, řvaní. // nákup kvalitní publikace na Savignyplacu a její prohlížení. // nákup saka tamtéž, co bylo před 7 lety pořízeno první berlínské sako a okamžité převléknutí se do něj - z toho berlínského saka. // krásné večery na boxi // opětovná ne-návštěva levicové kavárny //pašování dětské pornografie do republiky.

Ich finde es ültra klässik kühl

Breidscheidplatz. // Nepodařené večírky. // velmi podařené večírky. // svodky. // drby. // náměty. // nejlepší je nadávat na někoho bez uvedení důvodů, jen tak. třeba JIŘÍ MENZEL. // vzdávat se snů pro jiné sny a před skutečností zavírat oči // banale tage // dopřávat si mocný spánek // a pak znovu // třeba po litru vína // a hledat ztracenou radost. // nesmyslné zbytečnosti, ale taky historka "byl jsem se projít", "je to hajzl" nebo "ta píča, ta nechutná píča // vzpomínka na "ty seš ale šťatsnej cynik, tobě de akorát vo to se vožrat, sem tam někoho vopíchat, třeba do díry..." // pravda o městě strachu. // plány na cesty a touhy po nich

Skvělé vlastnosti sektu

s jednou knihou, jež mě eminentně zajímala svým předmětem, jsem si nechal poslat ještě jinou, rovněž non-fiction, která mě čímsi zaujala snad v názvu nebo kdoví, neboť autora neznám a jejím předmětem jsme se nikdy nezabýval. // Když dorazila, napadlo mě podívat se, kdo ji vlastně překládal, s touto jazykovou specializací mám pár známých. // a vskutku. // překladály to dvě ženy, ukázalo se, první znám. // a druhou taky. // obě už se jmenují jinak, to je ta děsivá móda vdávat se a měnit si příjmení. // přesto že jednu jsem neviděl dobré tři roky, druhou snad pět let, znal jsem i tato nová příjmení, vlastně jsem si vybavil další podrobnosti. // ani jednu jsem nepoznal v biblickém slova smyslu. // s tou druhou jsem se znal málo, pojila nás vška jistá intenzivní týdenní pracovní zkušenost; to se nezapomíná, i když kamarádi jsem nikdy nebyli a pak už jsem jí viděl sotva dvakrát třikrát. // ta první, to je jiný příběh - nikdy to nepřekročilo platonický rámec, ale zpočátku se mi hodně líbila. // a byla správná i jinak, tudíž jsme si jeden čas celkem dost často povídali, snad i na seminářích se vídali aj. // ona je vlastně autorkou termínu "rozvodový vánoce" // a zbytek je historie. // respektive historka. // no a pak mi došlo, že má vlastně dneska narozeniny - 2. ledna, to si člověk zapamatuje. // a zrovna kulatý. // ale aby to nebylo tak dokonalý, a to už si musel najít, ta druhá nakonec není ta, za níž ji pokládal a musel uznat omyl. nechal se svést kombinací ne zcela obvyklého studijního onboru a už vůbec ne obvyklého dívčího jména, jenže chyba lávky.

Wir sind am Ruhleben

Při nočním čekání na výsledky primárek v Jižní Karolíně // Focení knírů a ohrožená kariéra i manželství některých donedávna úspěšných a solidích, dnes již kulturní úderkou na scestí svedených kolegů // nejlepší redakční sloupkař a další kultovní historky // ulitmátní, nepřekonatelný večírek roku: záviš´s anniversary // kniha roku - paulus hochgatterer: matratzenhaus// letos přicházej všechny zážitky už počátkem ledna: to zas teda bude rok // debata, rozkošná, lasicvní a o promiskuitě. málokdo tomu tak rozumí. // zas plány, zas touhy, a kupodivu spousta plněných. // decentní intrikanismy, zamžené pohledy do dáli minulosti.// Och. // a glatte haut, a někdy fakt není špatný se protáhnout. a nechat se. // a taky muzika - Rosenstolz: Wir sind am Leben; Cäthe: Ich muss gar nichts //

Cos I´ve been too long a lonely man

Jistěže (na)padají různé námitky. Nakonec se ale jeví spíš jako zbytné, "obranné" reakce pohodlného strachu, než jako skutečné překážky. A také Radomilovo "když se ti nedaří, nemusíš ještě nikam jezdit", vlastně neplatí, protože se - minimálně v porovnání s nedávnou i dávnější minulostí - nedá tak úplně říct, že by se mi nedařilo. // a rok v městě měst se vším tím... // jistě, klišés. no a co? // Opětovná touha čistit, dělat kardinální rozhodnutí, dodržet je a nalajnovat zcela jasné hřiště, provonět svůj život jednoduchostí jako teplým a omamným vzduchem v prádelně. // "Vy jste spolu něco měli?" "ne, proč?" "oba jste na to vypadali. ty pohledy, jiskřičky..." Nejdřív si říct "proč vlastně ne?" A nakonec si říct "no jasně". // Brothers Bloom je povinný film pro všechny milovníky Darjeelingu, Rian Johnson se zdá být talentovaný hoch. Opětovné nadcházení potěšení v Dashiellu Hammettovi a Charlesi Bukowském; opětovné nacházení moudrosti v Joycově Portrétu umělce v jinošských letech.