Ani se nehajlovalo?

Navštívila nás v kanclu N., i s miminem. Vzpomínám kolik holek, s nimiž jsem něco míval, má teď dítě - nebo víc dětí - a tehdy je ještě neměly. Je jich pár. H., J., A., N. právě... a další přibudou. Jistá nostalgie v tom je, ale nemůžu se nějak přinutit k pocitu, že jsem o něco přišel - ale ani, že bych něčemu unik(a)l. Anebo ... všechno je na svém místě, Každý hraje svou roli. // Podivné prázdno související s přechozeným pokusem o zmrtvýchvstání a dnešním předstíráním, že všechno jede dál. // Ultimátní večírek aneb návrat do O., na posvátnou půdu, a 14denní festival smrsknutí do jediného dne, noci a rána... a rozpáleného dopoledne v parku. Milí lidé a obvyklé diskurzy, jen s větší intenzitou. // Návrat ve snách, ale v pořádku, dokonce i práce proběhla jako by nic.. // Milý drobný večírek. // utrpení ve spojení s rodinným vícebojem. A teď kdyby to ještě bylo dvojmo, jako třeba loni.. uf. // Sdružení minimálně další rok. Resp. vzhledem k předstihu, rok a čtvrt. To bych moh dotáhnout až do těch komunálek. // vejlet se starou partou do města B. Poklid, tradice, posedávání, buržoazie, popíjení, závažný hovory. Steglitz-Zehlendorf se ptá: "a to se ani nehajlovalo?" // Ne. Ani tu salvu. // ale příjemný to bylo, to zas ne že ne. // Svačina do práce. // Stará láska nerezaví. "a neurazil jsem ho nějak minule..?" "ne. vůbec, naopak, byl z tebe nadšenej" - po příchodu: opravdu. "ty jo, na příští víkend s sebou rozhodně berem Varyše!!"

...a vrátíme se buď soukromym tryskáčem, anebo v rakvi.

V hospodě U Malýho Dyby je poměrně málo místa, takže si nezřídka k sobě sesedají různé nesourodé skupinky, resp. individuální hosté. Někdy to vede k navázání nových přátelství, jindy k mlčení, někdy k rozpačitým vstupům cizích elementů do hovorů.// Onehdá dorazila Holka v kožený bundě (H.) s Parťákem (P.) a nebylo se kam vecpat, takže hned šli k jednomu stolu, kde do tý doby živě debatovali tři chlápkové. // Jeden z nich, jak se ukázalo, zná H. z dávnejch dob. Ona ho nejdřív nemohla poznat, pak se jí vybavil a hned se dala se Starym Známým (SZ) do řeči a nadšeně vzpomínali na bohatýrský historky z dob před deseti lety. // Parťák se moc nezapojoval, mlčel, a střídavě se nudil nebo tvářil naštvaně. Dodal bych, že byl viditelně mladší než ta Holka. // Následně za původní dvojicí dorazil Ještě Kamarád (K.) // Ten byl rovněž mladší, líbezná tvář, upravený obočí a kšiltovka, řek bych mu maximálně pětadvacet, ale spíš dvaadvacet, ale z řeči nakonec vyplynulo, že už mu bylo osmadvacet. Dělnickej kádr, ale takovej ten inteligentní a kultivovanej. // Ten se zapojil okamžitě a živě, jednak mu komunikace zjevně nedělala problém, jednak se docela dobře znal s Holkou v kožený bundě (oproti mýmu prvnímu odhadu, že bude spíš kamarád toho Parťáka). // Ten Parťák nebyl nikterak agresivní, možná je to jen takovej mlčelivej typ, ale něco mi říkalo, že ho to moc nebaví. // Ale vlastně byl všem ukradenej. Mně taky. // Ta holka: živá, energická, vtipná, ale ne přehnaně afektovaná, ani na sebe záměrně nestrhávala víc pozornosti. Tmavá. Typ, co bude vždycky hezkej, a teď už má vrásky kolem očí a úst a na čele a je zrovna v tom mezidobí, kdy je možná nejkrásnější, za pár let už přece jenom bude stará, byť samozřejmě základ tý krásy zůstane. Ten tam byl i předtim, když to ještě nebylo vono. A příště už to nebude vono už. // Ne, že by mi šlo právě o tohle, samozřejmě. Jen intermezzo. // Možná je čas přece jenom vzácnost.

Nebude se mi odsud chtít, až budu starej. Je to moje vlast.

Jasně, už před léty jsem psal, že když začíná jaro, je to cejtit ve vzduchu a zejména ty podvečery sou nádherný, že mi vhání slzy do očí a cejtim se jako spokojený penzista, který přehlíží krajinu. // Takhle ve Sdružení, takhle z pankráckýho vršíčku, takhle v pozdním věku, je to ještě o něco výraznější. // Samozřejmě nesnášim fenomén sousedství, a potkat fajn lidi a pěstovat (sousedský vzaby) mi nikdy nešlo, ale jisté pozvolné propojení fenoménu Sdružení s štamlokálem u Rumlíka a pozdravováním se s různými lidmi během dne na ulici, má něco do sebe. // Sedět s chlápkem na Pankráci zalitý sluncem, ve čtvrti, kde jsme oba vyrůstali, akorát on o pár let dřív a do vyššího věku, a vzpomínat na starý časy. // Nebo jít dolů do Nuslí a potkat se v nonstopáči, kterej jsme chválili s Rudesheimem a o němž jsem kdysi napsal jeden z nejdojemnějších spotů postupně s partou nejen lokálpatriotů, ale taky divadelníků, z nchž se také vyklubali lokálpatrioti. // Prahu znám dobře a některý její části mám hodně rád, k některejm mám blízkej vztah, ale tady si fakt přijdu celkem příjemně, doma, nachbarschaft. // Stárnu.

Do zívání obecenstva se mísí údiv

Najít staré zápisky // Tak dlouho se chystat a odkládat, až den uplyne a člověk je už vlastně moc unavený. // Znechucenost. // Číst Simone de Beauvoir, tedy hlavně o ní a představovat si.... Něco. // Bláznivé snění - návrat na zem - uvědomění si, že to nakonec není až tak blbý. Ale ničemu se tim nepomůže. Nebo? // Zapomněl jsem zmínit jednu zábavnou historku, jak sem onehdá tradičně navštívil Drse a Hamra v jejich příbytku, v pozdní hodině, Drs mi sice otevřel i nalil, ale po chvíli začal být nervózní a naznačoval mi, že by bylo vhodné soirée ukončit; Hamra jsem donutil vstát z postele, ba jsem ho přímo vzbudil. // Z., resp. O., se neozvala, protože jsem jí "odradil", jak mi sdělila O. (ta druhá) - ovšem nikoli tak, jak by si jiní (a ano, i já) klidně mysleli (opilství, nehorázné chování, tloušťka, vulgarismy), ale čímsi zcela jiným (příliš formální postup). // Zákeřná chřipka. // Stresy a trapnosti. // Kdysi pojmenoval, dnes objevil a poznamenává: generace zakřiknutých a okřikovaných. // Když prochlastám den, nebo večer, mívám výčitky, že to byl promarněný, ztracený čas. Když proflákám den nebo večer, mám výčitky, že šlo o promarněný čas (i vzhledem k tomu, že se moh eventuelně prochlastat). // jak je dnes mezi mladými lidmi v módě, i já sleduji quality tv. // a hodnotnou zábavu. // Koncert Franty Nedvěda na svornosti, postávání na baru a chlastání, výkřik směrem na kapelu "Nafta benzín a petrolej", klasická postnormalizační maloměstská estetika, pantomimický čísla s procházením plnou řadou, Válec válí na piáno a slepec dojatě děkuje. Helena byla docela rozjetá.

Was für ein Fehler

Kdybych byl Hála, strávil bych celej weekend u doktora - pátek vyvkrnutý kotník (tradiční), sobota střevní nevolnost (zřejmě čas na fekální transaplantaci). Neděle rýmička a nachlazeníčko. // Dřív mě to stresovalo, rychlost času, ráno se člověk trochu poflakuje a hnedle je den v prdeli, každou chvíli je pátek, je novej rok a ejhle březen. Teď mě to spíš naplňuje poklidem, aspoň to uteče trochu rychlejc. Teda snad. // Dopolední schůzka, jež trvala více než dvanáct hodin. Pár nečekaných setkání na různých místech.// "no a šel si včera domu sám?" její rozverné poulení očí. "no nešel" její smích. "máš konkurentku", dodává on, uculuje se. "chemičku, jo?" propadá ona už v nekontrolovaný smích. Později, po příchodu další kamrádky: "Simi měl včera holku! A vybral si to nejoriginálnější jméno! Veronika!" řehtá se. // Mladí lidé. // Poznat O., v porovnání s níž mnohé dosavadní objevy posledních dní vybledly. // Očití svědci uvádí, že „dvojník“ se fotil na pozadí domu, ve kterém se narodil Hitler, a také si prohlížel časopisy o 2. světové válce v knihkupectví. V baru, který navštěvuje, je známý jako „Harald Hitler“. // V-Person (auch V-Mann, abgekürzt VP genannt, Mehrzahl auch V-Leute, in Österreich auch Konfident). // Sadista v holinách, kanadách, gladách,, jatka - statek - prase - sadista! // "V Zenitu vypadá každej jako nábytek v Zenitu". //

Radost Pokora Vábení

Ve vzduchu je jaro. // Takový to krásný ovzduší, který je naprosto vhodný k tomu, aby byl člověk bláznivě zamilovanej do nový holky. Běhal za ní a s ní po ulicích a vyrážel na vejlety a svět byl opojnej, jak to umí jen na jaře. // Prostě takový ty jarní tejdny, kdy člověk může puknout pod výbuchem nových citů, takový ty weekendy, kdy jeden neplánovanej večírek přechází v jinej neplánovanej večírek, v noci člověk jde šukat do cizího bytu s cizí holkou a v sobotu dopoledne navštívej vietnamský bistro. // Tak přesně tyhle věci se mi teď nedějou. // Chlastání je dost, mrdání je taky dost, i lidí a koneckonců zážitků je fůra, jenže to nějak není ono. Taková nuda byla snad naposledy na ruským venkově v 19.století. // A ráno má dokonce výčitky. Jo, výčitky! Ne kocovina, ne průsery, ne prošvihlý věci nebo jiný potíže, ale výčitky z chlastání. A ze souložení. // No kde to jsme? // Neurčitá samota. Neurčitá samoa. // To je snad poprvý, co mě úporná touha po smrti neopouští celý dny, co se pořád vrací, co se pořád objevuje jako jediná myslitelná alternativa. // Celej stůl si z něj začne dělat prdel. Eva mu nezapomene důrazně vysvětlit, že už s ním žádná holka z party nebude píchat, o kouření ani nemluvě.

Nervozita.

nervozní býval odjakživa a často, když se to míše ještě s pocitem hnusu až beznaděje, vzniká pozoruhodný koktejl, v němž máloco zmírní pulsující horkost // v rozporu s jistými představami býval nervozní i když chtěl něco říct, vystoupit před lidmi a vmést jim do tváře realitu; ve skutečnosti nebyla prvním cílem sebeprezentace, ale neúnosný pocit, jak se všichni koupou v nesmyslném sebeuspokojení a neuvědomují si, že jde o sračky // trapné, ano, ale tenhle romantický duch je nakonec stejně silnějším tenorem jeho úvah nežli - jakkoli nepředstíraný - provozní cynismus // "kdyžs tam zůstal sám a mlátil do toho stolu..." slova obdivu od důležitých lidí // bylo zkrátka nutno vstát a mluvit a mlátit do stolu a rudnout navzdory tomu že pohodlí by ho vedlo k posupnému uchechtnutí a jednomu dvěma trefným sarkasmům proneseným v užším okruhu přátel. // zkrátka bát se a krást, opět. // poté, co se vlivem několika událostí, potencovaných vlastním fanfarónstvím v kolaboraci s nedbalostí, ocitl opět mimo rytmus, rozjely se některé špatně nastavené procesy naplno. // díky jiným okolnostem a jisté laskavosti, nebo snad důvěře, důvěře takové, již ho snad ještě nikdo nepoctil, neskončil nijak špatně a vlastně si v hájemství gaučového pohodlí dopřává sabbatical // ten ovšem nevyužívá konečně k těm dlouho odkládaným vlastním projektům, pouze jako více či méně nervozní pauzy mezi vyzobávanými drobnými dobrodružstvími // a tím pádem mohou rozjeté procesy v jeho zahradě volně bujet // ale, druhého dne ráno: vztek, nenávist k lidem, touha po věži se slonoviny nebo aspoň kokpitu germanwings // se může lehce proměnit. například schůzkou se Starostou, který vlastní naštvaností dokáže vzbudit nadšení a elán ve zvrácené duši lokálního soudničkáře. // jedno koksové setkání jako připomenutí skutečně klíčových časů. a zrovna na prvního apríla. // blíží se jedna nekonečně nudná pitka.

Afera Hrtkovci i ustaška kurva Nataša Kandić

"Nezapomeň, že ne všichni jsou tady ze střední Evropy" // Balkán. To je moje vlast. Zas se to ukázalo. // Atmoška, nálada, bordel, hluk, slunce a vůbec // Beograd. Hajnrich fon Klajst. Jelen. // Tlupa obskurních žurnalistů z celý Evropy aneb Navoněná bída II. // Kolega Franz, radostné shledání a řada žertů. // Atraktivní slovenská kolegyně. // Žitný. // A rozjetej Rakušák. // Opilství během vládní večeře. // Dialog o pití v práci a mezikulturní rozdíly "dal si k obědu pivo! no chápete to?" // Vešla a byly jasný dvě věci: že je to úplná píča a že rozhodně skvěle mrdá. To druhý bohužel nebyla šance prověřit. // Letališče.

Tranďák, střízlivost a bejt za celebritu.

Krásnej domáckej večer. // Zrada v hodině H. // Malé déja vu: schůzku s kumpánem naruší starý známý z Letňan, po příchodu transky, která si přišla pro pistoli, se to zvrhává ve vulgární kabaret. // K. vypráví o společném známém, novináři D., kdysi vyhozeném za to, že psal krycí pozitivní texty o své kriminální milence, z níž se vyklubal navíc chlap. Ale dobře kouřila. // Přísedící transka, jíž se vzdouvají kozy pod upjatou halenkou, a která hází fóry jak ostřílený žertéř (vysvětlení: byla přece původně chlap!), přidá k lepšímu, že taky dobře kouří. P. po vyslechnutí historky, již neznal, volá bez zaváhaní D. "Zdááár bejku, sem tě dlouho neviděl (...) nechceš se stavit? máme tu bezva transku, dobře kouří..." // Neodrazil.// Návštěva v redakci, jež se zřejmě stane mou oblíbenou a výborná a plodná debata, plná smíchu, s obskurní komickou dvojicí šéfiků. // Odjinud. // Pohledy v metru. Někdy skrývající věci, jež se pak nestanou. Teda vždycky. // Vzpomínka na malou pomrdávačku. // Půvabné hrudníky.

Einfach alles anderes.

Co je nejlepší na Holešovicích? Ten výhled na Žižkovskej fakáč. // Co je nejlepší na vchodu do baráku? Ty dřevěný poštovní schránky, a především hospoda U pivovaru hnedle naproti. // Co je horšího než blazeovaný manželský pár? Blazeovaný pozér, co se bere tááák vážně a dokonce mu to ještě nějaký lidi kolem žerou. // Zjistil jsem, že mě moc nebaví seznamovat se s novými lidmi. // Seděl jsem tam, tváří v tvář frustrátům, kteří už snad ani nenadávali na svět a nespravedlnost a neuplatňovali žádné nároky na sociální a kulturnější společnost, ale jen a jen se sobecky nimrali ve svých trápeních znuděnosti a (asi arogantně a stejně pozérsky a blazeovaně) jsem se usmíval, říkal si i jim "jsem spokojenej" a vědět, že je to pravda. // Život je žůžo, když na to přijde. // Šokující výsledek debaty o vztazích : (A) "rozejít se, když tě vztah ničí a tíží je přece v pořádku, přichází úleva a štěstí" (B) "když myslíš, že je tak jednoduchý si někoho novýho najít..." // COŽE???!!!// Ještě stále je co se učit. // A nezapomeň, že úkolem novináře je psát pravdu. Pravdu o lidech, který nemáš rád.

Proč prostě neopustíš Džejára?

Hippícký byt v podkroví. // Jeden z ultimátních večírků. // Tři branický hospody a tolik radosti. // Doporučovat kolegům v nesnázích svého právníka. // Velice často přepadávající nečekaně silná žízeň. // Schůzka s lichotníky. // Dlouhé a geografické následky jednoho náhodného flirtu. // Těsně o fous uniklá pointa. // Koukni, jaký má dlouhý nehty - představ si, že je do tebe zareje ! Jednou sem takhle na nějaký párty skončil s holkou na hajzlu a ta mi úplně rozdrásala záda. // Mladý pár, nebo možná, což by bylo ještě lepší, mladý budoucí pár, poněkud živočišně flirtující v nočním metru. Pozorovat chlapce s krátkými rukávy a jeho vyholené podpaží. // Mladá krasavice se sebevědomým výrazem, panenkovskými řasami a oranžovými nehty.// Brzo začneme psát nový kapitoly. // Pestrý sny o jednom. Pak že není jaro.

Jarní cíťovy überblicky

Starý Válcovo heslo "du se vychcat pérem do hajzlu" získalo v naší redakci nečekanou popularitu. // z rodinných diskurzů - babička: "broučku, nalejem tu polívčičku?" - děda: "dělej si co chceš" // vypít s babičkou půl lahve kentucky jacka // obdržet k svátku od otce významný dar: sada fake mustáží. // jít s dívkou na párty, tam zlehka popíjet a bavit celou společnost vybranými vtipy. posléze partnerskou hádkou odhalit jiný obraz téže akce: opít se jako prase, být zcela trapný, nevšímat si zoufalých a nechápavých pohledů. // zjistit obdobné záliby a průběhy weekendu u dalších přátel. // na spolubydlení je dobré, že při ranním vyprovázení noční společnice se člověk seznámí s aktuálními souložníky ostatních. // jo, Ede, život je někdy prevít. teď až se zas opiju v práci, už mě můžou i vyhodit. // zasmát se vtipu: "Karel Prdel"

Tyhlety rána v Cafébaru South

Jdeš v sobotu v devět ráno po Nuslích a žízeň jak Brno. Ulice poloprázdný, hospody zavřený. Jen v Southu čilej ruch, cigaretovej dým, překrásná rezignovaná cikánečka za barem, skupina mladých dojíždí svůj mejdan a parta alkáčů začíná svůj běžnej den. Pár piv a návrat do života. Při prohlížení plakátu s nalejvanou skleničkou skotský se dojmout bezmála k pláči: možná už to trochu přeháním. // Tenhle tejden jsme celej prochlastali; jako za starejch časů. Na tom koneckonců nen nic moc divnýho, jen ten pocit, že tenktokrát sem na věci sral ještě okázalejc než jindy, nějak zlobí. // Vypadá to, že brzo bude járo. // Rýsující se programy. // Nějak moc práce - Odsouvání. // Otázka, zda to není obráceně - člověk nevede řekněme úspěšný nebo aspoň normální život, i když chlastá, ale jako alibi, aby mohl chlastat beztrestně....

Ale co s tím uděláme?, zeptala se.

Bylo pár věcí, co jsem chtěl zaznamenat. Silnejch zážitků dost a taky tuny historek a fórů, co se roděj každej den, taky úcta ke čtenářům a potřeba psát osobní věci a neformálně je šifrovat. Nomádství neni můj styl a nakonec stejně TY VOLE TY VOLE TY VOLE. Jak rodí chlap. Se. Konzervativec. Upřímně řečeno, jsem chytrej, vtipnej, talentovanej a ambiciózní a taky krásnej. Co bylo doteď mě nezajímá a zajímat už nebude, jakkoli je to základ proto, abych moh bejt tam kde jsem; štěstí přeje (skoro) připraveným atd. Ona je tak ješitná! Můj život začal dneska. Nebo před pár dny. Každopádně to může taky znamenat, že se budou dít věci. A asi né na tomhle blogu, vole. Jaro 2012 je vnady.

Dream team? Gingrich Aide Floats Anti-Mitt Ticket

Tramvaj. Muž, 70, žena, 55, dvojice. On si stěžuje a nadává na život, kamarádi umřeli, milenky odešly, konec se blíží. Pak se dostane k rozebírání nedokonalostí jejich vztahu. Ona ho účastně poslouchá, pak říká: „Ty se prostě necejtíš dobře, v tom manželství“. „Ale né, já bych neřek, že se necejtim dobře. Já se v tom prostě cejtim jako pytel sraček“.

Divadlo, mladá dvojice. On normální, ona od pohledu upjatá, panovačná píča. Těsně před začátkem ona najednou zahlásí „Ty žvýkáš!“ „Hmm“ „To nesmíš, nesmíš v divadle žvýkat, protože to je sprosté! Dej mi to, hned, dělej!“ „Ježišmarja“ „Dělej“. Odevzdá žvýkačku. Později v představení zazní „Podvádím ji jen proto, abych ji lépe pochopil“ Ona si odfrkne: „Ježišikriste.“

S blízkou kamarádkou rozebíráme různé otázky. Ona se vrací ke své oblíbené tematice, totiž že naše vrstevnice začíná chytat panika ohledně dětí – aby to stihly. Myšleno ne mít dítě, ale mít ho s někým, protože na ně nechtěji bejt samy. „Myslíš teda, někoho na koho se můžou aspoň těch dvacet let spolehnout..“ "Ale né", mávne rukou, „pět let. Šance, že se dítě narodí z lásky, předpokládá, že ti dva spolu ještě aspoň pět let budou, aby to nejhorší zvládli spolu. Už nikdo nepočítá s tím, že by s někym byl dvacet let. Nebo celej život. Na to už se nehraje“.

jestli nepíšu, není to nedostatkem zážitků, ale jejich přebytkem

jaro je vnady

chtěl jsem odkázat svůj text z doby před TŘEMI (lety), kdy jsme poprvé popisoval upřímné nadšení přicházejícím jarním podvečerem a pochopil jsem to (správně) jako příznaky stárnutí. ten text není moc dobrej, takže ho neodkážu, ale podstatný je, že to byla (a je) pravda a nic se nezměnilo. ale cejtil jsem se skvěle, skvěle. v podvečer. poslední dobou si uvědomuju, že čím dál víc mě zajímaj vůně. třeba jak ta ženská si včera vezla pečenej buřt.

welcome back, waiders!

autoanotace dala všemu jasnějí směr.

Orgie infantility v supervážné době utrpení. Dekadentní narcis potkává cynického intelektuála a stávají se milenci. Oba pochopitelně mladí, sliční a nezodpovědní. Příslušníci generace ještě serióznější než beztak konzervativní generace jejich rodičů vykračují proti proudu. Ne vědomě, ale čistě z rozmaru. Poslední exily veselosti v epoše smutku.

Sobota ve fialovým nátělníku

Poklidně ovíván horkým vzduchem cítím, že se věci daly do pohybu a to správným směrem. Půjde to pomalu, ale relaxovaně a bude to tak, jak to má být. A ani nebude potřeba jezdit do tábora.

Den, kdy mi přišlo rekordní množství mejlů byl zároveň Dnem, kdy jsme s Kořínkem vyprecizovali představu ideální ženy

Spousta věcí přijde nevhod, ale tak nějak se mi zdá, že opravdu pozvolna začíná dobrý období, Studený jaro se pomalu překlápí v jaro teplý, tvorba se rozjíždí a pomalu, ale jistě ubývá i restů. A zase jsem v nějakým prostředí, kde se furt něco řeší, i když jde většinou o planý debaty o ne-podstatě, baví mě to na tom skoro nejvíc, jako za akademickejch časů. No a jet pozdě, přesednout a špatnou tramavají a v důsledku toho jít pozdě a jinudy se může hodit, neboť člověk může potkat dávného známého a strávit chvilku v družném rozhovoru. Jak asi dopadne historka s Dívkou ze sporáku? A divadlo po třiceti letech?

Bakič a jeho názory na film.