Zobrazují se příspěvky se štítkemsamospasitelnost vesmíru. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemsamospasitelnost vesmíru. Zobrazit všechny příspěvky
pondělí 22. září 2014
Jako cesty na Kavkaz
Ne moc drzej ksicht. Taková ta kombinace znuděnosti a aktivity, typická pro jisté zaměstnané dívky. Ovšem triptych sympatické vyzývavosti: Žvejkačka, velký náušnice, odbarvený vlasy na blond. // Bez kauce, bez provize. // Některý věci by šly. // A stejně... Protiproud. // Povalování, lahev portskýho a vůně čerstvě vypraných košil. // při příchodu do Zenitu - nová servírka. "Kontušovku." "Cože? no, já se zeptám vzadu". za chvíli zezadu hlas majitelky: "jo, to je Vojtěch". // Po roce zas hotel Atrium. Rozjíždí se průběžná párty...
úterý 7. června 2011
Město stařených snů
Stařené maso, čestr, hovězí špičky života aj. Člověk může sice obdivovat ladné křivky, občas líbnout, šáhnout si nebo tak něco kolem, ale nakonec si při pořádný pánský jízdě uvědomí, že ten Verhulst měl skutečně pravdu. Je lahev šampaňskýho od ředitele divadla korupce? když se diskursy míjí a člověk je sice proviněn, ale vlastně nepatřičně aneb zkomárovelbloudění. A jiné věci. Zakrývání nového ještě novějším, zavanutí, písek a prach.
pátek 7. ledna 2011
Národní puška.
V novým fejsbůčkovým účtu jsem si zadal, že jsem z Wichity. Mám to město takhle na dálku docela rád; nejen kvůli Austerově Mr. Vertigo nebo výtečné komedii Harolda Ramise Ice Harvest. Kontextová reklama rychle zapracovala; pod lákavou záložkou Wichita bucket list ovšem nakonec jen trapná reklama ne nepodobná slevomatu a podobný hálovštině. Nálada má různý podoby. Nádoby/ Podobojí.
Baví mě Vaněk-Úvalský:
2003 na základě kladné spolupráce s autorem na přeměně knihy Brambora byla pomeranč mého dětství v mocný audiozážitek (autor vždy ve studiu slušně pozdravil) dojde k pokusu realizovat Zabriskyho ve státním rozhlase jako rozhlasovou hru
2004 na základě přeměny knihy Brambora byla pomeranč mého dětství na mocný audiozážitek nedojde k pokusu realizovat cokoli podepsaného jménem Vaněk-Úvalský ve státním rozhlase jako rozhlasovou hru; důvodem je pravděpodobně, že se autor při pozdravu neuklonil až na zem a také přítomnost kamarádské trojice Masaryk, Beneš, Hácha v textu Brambory; čtení je premiérově odvysíláno za jediný týden v půl jedenácté večer a odpovědní pracovníci si oddechnou.
Baví mě Vaněk-Úvalský:
2003 na základě kladné spolupráce s autorem na přeměně knihy Brambora byla pomeranč mého dětství v mocný audiozážitek (autor vždy ve studiu slušně pozdravil) dojde k pokusu realizovat Zabriskyho ve státním rozhlase jako rozhlasovou hru
2004 na základě přeměny knihy Brambora byla pomeranč mého dětství na mocný audiozážitek nedojde k pokusu realizovat cokoli podepsaného jménem Vaněk-Úvalský ve státním rozhlase jako rozhlasovou hru; důvodem je pravděpodobně, že se autor při pozdravu neuklonil až na zem a také přítomnost kamarádské trojice Masaryk, Beneš, Hácha v textu Brambory; čtení je premiérově odvysíláno za jediný týden v půl jedenácté večer a odpovědní pracovníci si oddechnou.
neděle 1. srpna 2010
A vypravěč vše zdvojí
Tak jsem taky viděl ten film Habilitační promoce (distributor to uvedl jako Počátek, což nemá moc ve vztahu k filmu smysl, Fuka pak to slovo překládá jako vnuknutí, což by naopak mělo smysl i jako název, ve slovníku jsem nicméně našel i tenhle význam - vztahuje se na Cambridge). Nolana mám rád už od časů jeho druhého filmu, který jsem tenkrát viděl víceméně náhdoou. Habilitační promoce samozřejmě nepracuje se snem jako se snem, ale jako s jinou, uzavřenou paralelní realitou, což je z hlediska narace logický, ale vlastně je to škoda. Jinak tam hrajou moji oblíbení herci, zejména Gordon-Levitt, Ellen Page a taky Tom Hardy, kterej je snad ještě lepší než coby Bronson. Na tomhle filmu je samozřejmě sympatické, jak okázale hýří svým rozpočtem (zaleťme si do Mombasy, Kjóta, Paříže,...+ nesmyslně monumentální stavby ve snech, triky, davové scény a spol.). Na filmech tohohle druhu, Nolanovi nebo třeba bratrech Scottech vždycky oceňuju různé drobné fórky, výroky typu "Koupil jsem aerolinky. Přišlo mi to nejjednodušší") a vytříbené vedlejší postavy. To je důlěžitější než celý příběh a jeho zvraty, než všechno ostatní ve filmu. Vtip vedlejších postav je samozřejmě v jejich vedlejším principu, tj. málo toho o nich víme, málo se objeví, tím mohou být zajímavější a sympatičtější - což ostatně platí i v životě. Oproti jiným filmům mají tyhle výhodu té dynamiky a opulence, což se coby odlesk vrací i těm vedlejším postavám (zatímco bizarní strejda v komorním rodinným dramatu může bejt maximálně trochu vtipnej, bizarní tajnej agent vzbuzuje mj. otázku JAK TO, ŽE SE TAKOVEJ ČLOVĚK DOSTAL TAK DALEKO (samozřejmě, je tam povinně, aby obohatil scénář) a navíc je to bizarní chlápek, co je ale u nejdůležitějšího světovýho dění - což to taky staví do jinýho světla. Nemluvě o tom, že děj těchto thrillerů bejvá zajímavější než jakýkoli rodinný rozepře. I když pro mě děj tvoří vždycky jenom kulisu. Ty maj dělat atmosféru.
středa 17. února 2010
Ještě horší je ale zřejmě představa, že budu další rok hnít v Čechách.
Vono je to vlastně jednoduchý. Dodělej si tu školu, která tě sere, protože potřebuješ ten papír. Choď do tý práce, kterou získáš díky tomu papíru, která tě sere, protože potřebuješ peníze. Prostě to tak neprožívej. A co máš prožívat? No vzhledem k okřídlenému výroku jedné mé kamáradky k jejímu dlouholetému partnerskému vztahu ("tak já, nevim, můžu chodit do práce a nemusím z toho bejt nadšená") - mch., pronesla to před třemi lety a stále spolu spokojeně jsou - či odkazu na proslulou a skvělou rodinnou písničku Jiřího Dědečeka ("jsem ženatej chlap" se to myslím jmenuje, mj. Ten rodinnej kruh je trochu nudnej/ trochu bludnej nebo "vim já, proč se nevoddělám") tedy jediné, čemu by se člověk měl věnovat, co mu zbývá a do čeho je třab se napřít, je zřejmě lakování samorostů, předsedání lokální buňce svazu včelařů nebo jaký všechny tzv. koníčky, tento výdobytek gulášového soicalismu, se najdou... Jasně. Když já nevidím ten kontinuál. Mě zajímaj malý, uzavřený jednotky.
pátek 1. ledna 2010
Dal bych si nějakou novoroční brunetku, řekl.
"Zajímalo by mě, kde všude jste zrzavá?" a další dialogy. Půvabné konzervatoristky. Legendární historky jako ""dobytek" a intelektuálové", "kladno", "škarpa", "kolesa vybíhal" a muzikantskej vtip. Bakič jako muž roku. A výrok roku ((c) Ivan Langer): "Ukazuje se, že někteří policejní funkcionáři jsou buď absolutní pitomci, nebo lidé, kteří se dosud ještě nestačili sžít s novými ekonomickými podmínkami a potom šíří svoji idiocii.". A taky atraktivita s přehledem. Plíživé pocity zamilování.
středa 23. prosince 2009
V modrym světle jsou ty oranžový tanga výrazný
Asi scénka roku: Elegantní muž v obleku vychází na dvůr a štípe dříví.
"Moje bývalá přítelkyně, nyní complicated..."
Jakési nepsané pravidlo merend poslední dobou: jednomu se vždycky udělá špatně.
Připomenutí legendárního dialogu
"O Klausovi se říká, že je homosexuál"
"To říkáš holkám, když je chceš dostat do postele"
Etc.
"A co si do toho slibuješ?"
"Moje bývalá přítelkyně, nyní complicated..."
Jakési nepsané pravidlo merend poslední dobou: jednomu se vždycky udělá špatně.
Připomenutí legendárního dialogu
"O Klausovi se říká, že je homosexuál"
"To říkáš holkám, když je chceš dostat do postele"
Etc.
"A co si do toho slibuješ?"
pondělí 23. listopadu 2009
Lupanár tanečních příběhů
Tvůrčí vesta aneb nové metody práce. Vasil Kačerov a další příběhy z Dentálního ústavu.
Zastánci výraznějšího zastoupení žen a menšin (homosexuálové, přistěhovalci) v politice, mezi něž patřím i já, jaksi právem očekávají, že kromě zastoupení tito přinesou i něco jiného, nového, mimo sterilní politiku, jak ji známe v podání bílých heterosexuálních mužů (jako třeba Jan Fischer nebo Herman Van Rompuy), faktem ale je, že Angela Merkel i ti různí vymydlení gayové typu Guida Westerwelleho, Bertranda Delanoë či Klause Wowereita jsou nakonec zajímaví právě jen tím že patří k té či oné skupině. Produktivní je sféra politických polovičních buzen - třeba Jörg Haider nebo Václav Klaus představují přesně to, co dělá politikou tak zajímavou.
Dostal jsem krásnou pozvánku na příjemný večírek. A jako z udělání už bude mít koncert Marináda d.a. Ale zato s dechovou sekcí.
Když je tak člověk v tom 20 letém bilancování: lituji, že dnes častěji netvoří denní zpravodajství akce typu "policejní zásah v restauraci u Holubů" nebo "předání úplatku v restauraci Asia". Oproti devadesátkám to dneska nemá šťávu. Nebo šťáru?
Číst si opakovaně svůj vlastní článek a pokládat ho za skvělý.
Zastánci výraznějšího zastoupení žen a menšin (homosexuálové, přistěhovalci) v politice, mezi něž patřím i já, jaksi právem očekávají, že kromě zastoupení tito přinesou i něco jiného, nového, mimo sterilní politiku, jak ji známe v podání bílých heterosexuálních mužů (jako třeba Jan Fischer nebo Herman Van Rompuy), faktem ale je, že Angela Merkel i ti různí vymydlení gayové typu Guida Westerwelleho, Bertranda Delanoë či Klause Wowereita jsou nakonec zajímaví právě jen tím že patří k té či oné skupině. Produktivní je sféra politických polovičních buzen - třeba Jörg Haider nebo Václav Klaus představují přesně to, co dělá politikou tak zajímavou.
Dostal jsem krásnou pozvánku na příjemný večírek. A jako z udělání už bude mít koncert Marináda d.a. Ale zato s dechovou sekcí.
Když je tak člověk v tom 20 letém bilancování: lituji, že dnes častěji netvoří denní zpravodajství akce typu "policejní zásah v restauraci u Holubů" nebo "předání úplatku v restauraci Asia". Oproti devadesátkám to dneska nemá šťávu. Nebo šťáru?
Číst si opakovaně svůj vlastní článek a pokládat ho za skvělý.
sobota 24. října 2009
Den, kdy byl dobyt Západ
V myslích mnohých existuje (chtělo by se¨mi použít krásného slovenského slova "jestvuje") přesvědčení, že je nezbytné patřit na Západ, resp. že patříme na Západ a pracně se tam vracíme, pročež je třeba se co nejvíce Západu přibližovat a také vymýtit všechny "rumunské", "turecké", "balkánské", "orientální" praktiky a fenomény, jako je korupce, bordel na ulicích, nebo jinde, zpupné chování politiků atd. atp. Já mám Západ rád a rád tam jezdím, baví mě západní umění a popkultura, politika již o něco méně. Jistě je tam příjemný život, já tam radši na dovolenou. Od toho je svět ovšem širý a rozmanitý, aby každý mohl žít tam, kde se mu zachce, a jinde to bylo zas jiné. Pro orientální živobytí včetně chaosu, bordelu, zločinnosti, korupce a zpupnosti mám slabost a zvláště mě těší tato krásná kombinace s někerými západními prvky, tento Mitteleuropa-mischung.
Proč si to kazit? Milovníci Západu přeci mohou na Západě žít, ne o něm jenom snít, proč ho zde nesmyslně budovat?
Proč si to kazit? Milovníci Západu přeci mohou na Západě žít, ne o něm jenom snít, proč ho zde nesmyslně budovat?
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
