Nejlíp se máme, když jsme v prdeli

"Co si myslíš o tom, když se lidi bavěj o platech? Prej se to nedělá" // Vzpomínky na dávné časy, aneb četba 5 let starých příspěvků a zjišťování, že VŠECHNO UŽ BYLO VYMYŠLENO. / Válcovi chybí v životě rok. Nikdo neví, co dělal a jak ho tehdy trávil. // Pár náznaků - panáček před polednem, návštěva cukrárny, k malé schůzce vždy ochotný Waiders - leccos naznačují // Zjištění, že nejzásadnější roky a chvíle jsou ty, kdy se něco děje, čti: člověk je na dně a zoufá si. Všechno ostatní je pouhé přežívání, co jen vede ke krizi a úvahám o marnosti a zbytečnosti. // Aneb SNŽ 2016 - už víme, jak na to. // Pár historek z médií, pár z advokacie. // Prachy a kariéra. // Vize filmu Vejprty v hl. roli s Ryndou. // Byli jsme s Válem na pivě. // Plznička za 59, to je dobrá cena. // Historky z šukání venku. Nebo na zadních sedačkách auta. Za jízdy. Nebo na mejdanu, zatímco vedle spí ožralej kolega. //

Les je dobro

Nedávno jsem při toulkách Lisabonem narazil na žebráka, co hrál na harmoniku Ódu na radost.
Jedna z nejzábavnější scén dějin kinematografie: "tak to ty jsi sejmul tu jeho blbou krávu?"

Ježíš Kristus, to je jistý
miloval i komunisty
pohan jsem a pohan budu
nesnášim tu rudou zrůdu

A dnes se prakticky v tomtéž složení při opakovaném vyprávění téže historky opět všichni rozsmáli, až plakali. Metodou bílých míst a kradené montáže jsem se rozhodl pracovat i v tomto blogu, nikoli jen v divadelní praxi.