Klystýr zdraví nijak neprospívá

hele, ono by se na to dalo říct jako všelicos, no tak si prostě sedneš do zahradní houpačky kafe vedle, a bloumáš mezi četbou příjemné knížky, jalovými, leč bezpečnými časopisy a rozmarnými hovory s příjemnými lidmi kolem, pochopitelně vulgárními. vyhoníš si ho jednou (no dobře, dvakrát) za den ve sprše a propadáš se do prostředí, které tě kdysi odpuzovalo teď tě těší. stárneš. hájemství domova, máminy sukně, dokonce pevný vztah a já nevím co, špagety. sestra. něco jídla, něco procházek, les (hluboký les, mýcení) a také těšení se do práce, ne jako útěku od něčeho, ale prostě samo o sobě. prostě bezepečí, limity. což ti nikdy vlastně nevadilo, tebe nepřitahuje nebezpečí, nikdy tě nepřitahovalo nebezpečí, líbily se ti vojenské holínky, lečo a soudobá vážná hudba. nebýt nikomu zavázán nevyšlo, tak aspoň, aby ostatní byli také zavázaní tobě. jako tkaničky. velká síť. a chvilky radostného potěšení u počítače, tím silnější, čím přicházejí zřídkavěji. inspirace je jako platonická láska: tím silnější , čím více zůstává nevyužita. a večer dávali na fishing & hunting Mistrovtví světa ve vláčení.