Ještě horší je ale zřejmě představa, že budu další rok hnít v Čechách.

Vono je to vlastně jednoduchý. Dodělej si tu školu, která tě sere, protože potřebuješ ten papír. Choď do tý práce, kterou získáš díky tomu papíru, která tě sere, protože potřebuješ peníze. Prostě to tak neprožívej. A co máš prožívat? No vzhledem k okřídlenému výroku jedné mé kamáradky k jejímu dlouholetému partnerskému vztahu ("tak já, nevim, můžu chodit do práce a nemusím z toho bejt nadšená") - mch., pronesla to před třemi lety a stále spolu spokojeně jsou - či odkazu na proslulou a skvělou rodinnou písničku Jiřího Dědečeka ("jsem ženatej chlap" se to myslím jmenuje, mj. Ten rodinnej kruh je trochu nudnej/ trochu bludnej nebo "vim já, proč se nevoddělám") tedy jediné, čemu by se člověk měl věnovat, co mu zbývá a do čeho je třab se napřít, je zřejmě lakování samorostů, předsedání lokální buňce svazu včelařů nebo jaký všechny tzv. koníčky, tento výdobytek gulášového soicalismu, se najdou... Jasně. Když já nevidím ten kontinuál. Mě zajímaj malý, uzavřený jednotky.