Genazino

Čtu Genazinův Deštník pro tento den a myslím na přátele, každou chvíli se mi jich vynořuje víc a víc; komu tuto knihu doporučit, koho z nich mi hlavní hrdina připomíná - generálně, či konkrétně svými některými momenty, vzletným článkem, testováním polobotek, falešný institutem pro zážitky, či prodejem na bleším trhu, připomíná, kterou přítelkyni a milenku mi svou obsesivní asociálností, kterého kamaráda svou sympatickou nemotorností, a naopak samozřejmě, tento Genazinův hrdina přivádí na mysl. // Je jich hodně. // Je vás hodně. // Doporučit přirozeně pro její literární kvality; které jsou samozřejmě vysoké, koneckonců, je to německá literatura. // Rozhodně bych ji někomu nedoporučoval: přečti si to, je to o tobě. // I když... // Kniha mě vtahuje: je brilantně napsaná, pobaví, otevírá otázky, je to oslava precizního stylu, zároveň ale: nepříjemně se zadírá pod kůži, vlastně je odporná // Nejvíc mi samozřejmě připomíná hrdina mne samotného. // já tedy (samozřejmě!) nejsem (ještě, zatím) takový zkrachovalec, možná ani takový asociál, ale on je mi vlastně sympatický, blízký. // to mi připomíná: jsou tam i možná nejlepší popisy trapného sexu. ne že by mi šlo právě o tohle. // mým tématem je už dlouho svoboda, nikoli svoboda slova, nebo vůbec svoboda v politickém smyslu, ale svoboda jednotlivce, svoboda ve vztazích (ne partnerských, nebo ne jen v nich). to všichni vědí a mektám o tom bez ustání. // druhým mým tématem, jež se hrozivě vyjevuje poslední dobou se stále větší palčivostí, je samota. osamělost. einsamkeit. a příbuzné jevy. ne že bych to až tak zažíval, je to jako s tou svobodou. něco, co neexistuje, ale všechny nás to zajímá, proto o tom pořád dokola teoretizujeme.