sobota 19. března 2016

Kdo, když ne my, kdy, když ne teď

Tzv. krásný nový svět už je na dosah. // děsivá cesta metrem, maně si vzpomenout na Kořínka, na Handkeho. proti mně nějakej zakrslík se zika-hlavou a obříma očima za nepadnoucími brýlemi, vedle dva středněvěcí unavení tupci s nagelovanými vlasy, o kousek dál sedí nějaká Ruska (ne paní Ruska). bych blil. // Zvláštní míra úzkosti z představy, že se někdo snaží pro tyhe lidi vybudovat lepší společnost. // svět pro čuráky. // nešokuje mě míra demence, ani míra nevkusu, to už dávno ne. kdysi dávno mě děsila pasivita lidí. ta přetrvává i u těch aktivních, protože tu svou (werichovsky: "aktivní blbec", poznamenal si na ubrousek) aktivitu míří výhradně absurdním, zcela mylným směrem a ve svých vlastních životech se nechávají vláčet // vůbec, nejlepší je stejně posedávat v příjemném podniku se skleničkou dobrého nápoje, s dobrou společností, s výhledem na město nebo na moře a ničím se netrápit // (ne nezabývat) // Kdo, když ne my, kdy, když ne teď? Nikdo. A neni to jedno? Je to jedno.

Žádné komentáře:

Okomentovat