Ona je Italka?

Za ten měsíc, teda vlastně dva, se toho stalo... nějak moc. // Možná nejlepší pracovní dvouměsící ever - takže logicky muselo rychle skončit. // Jinak: Ostrava, jako vždycky, ale tentokrát snad ještě temnější a divočejší než kdy jindy. Nad ránem v páře, permanentně v Ikaru, dlouhé noční hovory o polykání a zase nová póza. // Dojetí. Sebedojetí. // Ovšem Berlín - k tomu se nedá nic dodat, Breidscheidplatz. // Několik pozoruhodných seznámení. // Nekolik hodně silných setkání. // a taky - jako za mlada aneb výlet ve dvou milencích do nejkýčovitějšího turistického cíle... a bylo to super. // Grandiózní cesta do Montenegra, která mi kromě jinýho připomněla, jak moc mám rád Balkán. A hory. A parta cizích novinářů, třeba tý Rakušanky, co byla vlastně Italka a uměla báječně česky. Nebo ten Španěl z Turecka, co si řikal Ilja a byl to vlastně Němec. // A série dynamických změn v Braníku. // Plody zlýčasové veselice aneb fakt nám to asi začíná. // a smrtící dvojkombinace výroků, jež ji přibližuje k ideální ženě: "nemám ráda hubený kluky" + "mně nevadí nikdy nic". // Série hodně nostalgických vzpomínání. A vůbec. Je to jak na houpačce.