sobota 2. března 2013

Když mám hlad, tak žeru

Rád jezdím do hospody autem, tentokrát řídil Bobok. Tradiční odpoledne se Seladonem vyústilo v méně tradiční, přesto však predikovatelnou část: výstup ve stylu "šéf v Shame balí ženy". Když se někde sejdou čtyři nejhnusnější a nejtupější holky ve vesmíru, začne je Seladon okamžitě balit a vony se ještě hihňaj. Zaplaťpámbu za vedlejší stůl, kde kozatice s ostrým nosem slavila narozeniny. Mezi samýma chlapama. // Neočekávaný domácí dýchánek. Finština nemá slovo prosím, Rakušák kterej neznal Bernharda a hluboká debata o reklamách Roye Anderssona prokládaná historkama o šoustání na stole, v okně a na skříni. a zajímavej vývoj života toho finskýho Eqádorce, o kterým byla řeč minule // a uprostřed noci potkám desítky let starýho kámiče, kterýho sem neviděl snad století, jak se v bílým nátělníku, s řetízkem na krku a s vyholenym podpažím svíjí na parketu "Ty jo, tebe bych tady nečekal. i když vlastně..." povidá. A já na to: "My se přece čekáme všude". // Padlo toho hodně. Někdy mě napadá, jestli nechlastám nějak moc. // Noční citlivá esemeska jedný holce - "tak co, prcáš někde toho svýho emigrantskýho prince?"

Žádné komentáře:

Okomentovat