Bakič.

Zdeněk byl náš kamarád. Trochu jsme se mu posmívali za jeho styl života, ale uctívali jsme jej pro jeho suchý humor, invenci a obsáhlé znalosti. Časem se však zakuklil do svého duševního i skutečného podzemního krytu natolik,že už nebylo zbytí. Co si třeba myslet o člověku, s nímž lze hovor už vést jen o jakési obskurní kapele, která kdysi vznikla z recese, aby se z ní pak stala kolektivní psychoterapie skupinky sociopatů? O člověku, který jede z Anděla metrem na Černý most, ale odmítne vystoupit na Palmovce a setkat se s přáteli, kteří záhy pokračují stejným směrem autobusem, s odůvodněním, že se potřebuje dostat co nejdřív domů? Atd.?

Muž, řemeslník, nabízí potahování stínidel lamp pergamenem.