Nečekaná míra upřímnosti.

Tak teď už vopravdu budu muset buď spáchat sebevraždu, nebo začít něco normálního tvořit. Idylka je u konce. Teorie, že ve prospěch lááááááásky (haha, no dobře; ve prospěch pomíjivých zážitků tělesného charakteru) zapomenu na všechno je lichá. To druhé je nanejvýš zpestření, (podobně jako ten druhý - ale ten je fakt sladkej), a nestane se bohužel smyslem a jedinou náplní. Ehm. Takže tedy dožrali mě poprvé, ale zato fest, na tamto spíš nemám sílu a nechce se mi vlastně do toho. Srát na to. Psaní románů - trpký a svým způsobem blbý úděl. Přijímejme své životy s pokorou.