Insider: Muže, který věděl příliš mnoho

Mám rád, tyhlety chvíle v redakci, zejména rozjařená vyprávění kolegy z Rostlinného úřadu v Ruznyni anebo když přijde kolega S-knírem-by-vypadal-jak-Hitler a pod průhlednou záminkou začne vyprávět nepřeberný proud špičkových historek typu Havel v Ústavu pro českou literaturu, Hrbata v KSČ a řada dalších, peprnějších, detailní a precizní rozborka Peňásova psaní, pronesená jen tak mimochodem. Pak přijde pan Bludna z ČKD Trakce. Nebo si něco počtu v Cibulkovi, v Kořínkovi, v Zcr-ovi. Pak že komentář k blogu není žánr. Je to žánr, a jakej. Ona řekla, že to byla hrozná sračka, ale on tě od té doby s oblibou cituje. Na poradách jsou nejvtipnější komentátoři, v časáku a na webu ekonomové a světaznalci. Záchvat smíchu zástupce šéfredaktora, chytajícího se za pajšl. Vulgární poznámka, v níž nechyběl vulgární výrazy, jíž šéf redakce sportu vyjádřil znepokojení nad plagiátem svého článku. A pak samozřejmě cesta voze do Hradce a zpět s Excelentní kritičkou a mou předpokládanou matkou, dlouhé debaty, ale předvším čtené drby a nakonec také obsáhlé o vyprávěnky o homosexuálech v divadle, kterých je snad ještě víc než v armádě. Jakož i heslo všech divadelních kritiků, nejlepší byla ta večeře.