neděle 14. listopadu 2010
Sycení
Když mi pěnová koupel laská hladkou kůži, ještě si připomenu vzrušivě horké události náruživého podvečera. Nemravná mysl prodlévala ještě chvíli u toho námětu, zatímco již závity pracovaly na jiných konceptech, té problematické noci ve vířivé vaně se zlaceným kováním kohoutů. Za dva dny to bude jednadvacet let, co zkolabovala komunistická stvůra, pomyslel jsem si ve vířivé vaně se zlaceným kováním kohoutů, ale poprvé nejdeme na Tvůrkyni, což souvisí s tím, že: a) chodím do práce, b) nesnáším Hálu a měl bych problém s ním na jednom místě strávit více jak půl hodiny, c) magistr a spisovatel se oženil se svou družkou, tato jeho družka, nyní manželka slehla a všichni tři se odstěhovali do Humpolce, pomyslel jsem si ve vířivé vaně se zlaceným kováním kohoutů. Jednoho dne, napadlo mě ve vířivé vaně se zlaceným kováním kohoutů, na redakční radě konečně řeknu, že předchozch dvacet let úroveň časopisu, už předtím ostatně nízká tak, že i provinční profesůrek by se musel hodně sehnout, rapidně a systemticky klesala. Na otázku, která se dá čekat, pomyslel jsem si ve vířivé vaně se zlaceným kováním kohoutů, na otázku, proč jsem to neřekl, nebo s tím nic neudělal, když jsem po dobu těchto dvaceti let byl zástupcem šéfredaktora a současně také šéfredaktorem, se vytasím s jednoznačnou myšlenkou: po dobu těchto dvaceti let jsem časopis vůbec nečetl, plánoval jsem ve vířivé vaně se zlaceným kováním kohoutů. Dopustil jsem si horkou vodu a vzpomněl na tu fantastickou odpolední masáž prostaty.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
najs!
OdpovědětVymazat