středa 22. září 2010
Blbec jménem zákona.
Chlapec, co je sám sobě svou nulou. Zoufalec, co cpe ostatním svý upocenosti a doufá v reakci. Pohlcovač, co chce znát každičkej detail a neumdlí ve vyptávaní. Rádobyumělec, velekýčař, pan autor dvou písní, co z nich chce nasekat muzikály a co svými nedomyšlenými koncepty zamořuje okolí. Škvaří se ve vlastní šťávě, koupe ve vlastních zvratkách, válí se ve škarpě svýho svědomí. Maloměšťáček, co se pět let zabejvá jednou nevěrou, co již v dospělém věku okusil marihuanovu cigaretu, rozčiluje se smoljakovským hlasem a jezdí do Tábora. Zarochní si v kozách a hned je z toho zpráva. Zkrátka debil. To by můj přítel.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Hele, v tý poslední větě asi má bejt "byl", že?
OdpovědětVymazatmohlo by.
OdpovědětVymazatnečekal bych, že někdo takovej to ještě čte, silvere.
život je plnej zrad
OdpovědětVymazat